Dvacetiletý

Františkáni

Byl březen roku 1834. Jan Bosco před ukončením roku v humanitní třídě poslal františkánům žádost o přijetí do řádu. Spolužák Evžen Nicco mu přinesl odpověď.

• Dostav se k pohovoru do kláštera Panny Marie Andělské v Turíně. Čekají tě.

Šel tam pěšky. V záznamní knize kláštera se zachoval záznam: „Mladý Jan Bosco z Castelnuova byl přijat všemi hlasy. Vyhověl všem požadavkům. 18. dubna 1834.“ Když se vrátil, začal shánět požadované doklady. Měl nastoupit do kláštera v Chieri. Proč zrovna k františkánům? Měl devatenáct roků a domníval se, že je nejvyšší čas rozhodnout se o životní cestě. Cesta za kněžstvím ho dosud stála mnoho strádání. V poslední době se přidaly další problémy. Na prvním místě ho tísnila nouze. Nechtěl dále působit starosti matce. Šel se poradit s přítelem z Castelnuova, s Evasiem Saviem.

• Nemohu déle působit starosti matce a neznám jiné řešení pro pokračování ve studiích.

Se starostmi se svěřil františkánům a ti mu poradili:

• Pojď k nám. Byli ochotni udělat výjimku ohledně věna, které se vyžadovalo při vstupu do noviciátu.

… „Jistě bych byl vstoupil do kláštera, kdybych neměl jedné noci před vstupem zvláštní sen. Viděl jsem spoustu řeholníků oblečených do svých hábitů. Běhali z jedné strany na druhou. Jeden z nich se ke mně přitočil a řekl mi: – Hledáš pokoj. Ale tady ho nenalezneš. Bůh pro tebe chystá jiné místo a jiné poslání.“

DBT, 81–83

Běž se poradit s donem Cafassem

Josef Cafasso měl teprve třiadvacet roků, a přesto byl již považován za nejlepšího rádce v duchovních záležitostech. Vyhledávali ho především ti, kdo měli problémy a hledali pokoj pro duši nebo východisko z nejistot. Žil v Turíně v ústavu pro doškolování kněží, kde si kněží doplňovali teologické vzdělání a připravovali se na mimofarní apoštolát. Navíc se staral o nemocné a vězně. Zašel za ním a svěřil mu své starosti a zmatky. Cafasso ho klidně vyslechl.

• Dokončete ročník rétoriky a pak vstupte do semináře. Boží prozřetelnost vám ukáže cestu. Nezneklidňujte se ani kvůli penězům. Někdo se postará.

V donu Cafassovi našel Bosco člověka, který dokázal usměrňovat jeho život. Dosud spoléhal na sny, dělal neskutečné plány, byl vznětlivý, věřil náhodám, improvizoval, žil v neklidu, občas malomyslněl. Klidný, vyrovnaný, optimistický don Cafasso se stal jeho věrným přítelem, moudrým rádcem, tichým dobrodincem. Seminář v Chieri byl otevřen teprve v roce 1829. Turínský arcibiskup Chiaveroti považoval toto město za nejvhodnější pro výchovu a přípravu budoucích kněží. Turín se mu jevil příliš hlučný a zesvětštělý. Bosco nastoupil bez sebemenších vedlejších úmyslů. Chtěl zde žít, jak nejlépe byl schopen. Tak mu poradil don Cafasso. Teolog Guala mu zajistil pro první rok pobyt zdarma. Na přijímací zkoušky se měl dostavit do Turína. Ale nakonec z toho sešlo. Vypukla tam cholera a město bylo uzavřeno. Zkoušky se konaly v Chieri. Dopadly dobře.

DBT, 84–85