Roky u rodinného krbu
Boskova matka Markéta
Když Markétě zemřel manžel, bylo jí dvacet devět let. Nablízku nebyl
nikdo, kdo by se s ní podělil o starosti. Naříkáním by rovněž nic
nevyřešila. Nepoddala se trpitelství, vyhrnula si rukávy a dala se do
práce.
Bylo třeba udržovat v čistotě dům, vařit, starat se o pole a vinici.
Její ruce byly ztvrdlé a mozolnaté od orání, sekání a okopávání, ale
dovedly zároveň velmi příjemně hladit a mazlit se s dětmi. I když byla
těžce pracující ženou, zůstala především matkou svých synů.
…
Matka Markéta vlastnila dar vyrovnanosti. Dovedla chápat a zároveň
neslevovat z požadavků. Dovedla být laskavá, ale neomlouvala nedostatky.
Hoši věděli, že když řekla ne, tak to znamenalo ne, které nemohlo
zvrátit žádné trucování nebo chytračení. Nervy jí nepovolily ani tehdy,
když klukovská zábava dávno překročila míru. Často se jejich her
zúčastňovala a vymýšlela nové. Do omrzení odpovídala na nekonečná
proč. Byla ráda, když povídali. Aspoň věděla, čím se zabývají.
Neměli před ní žádné zábrany, protože je nikdy netrestala za to,
s čím se sami přiznali.
Don Boskův výchovný styl bude podobný. Hoši naleznou v Janovi otce
i matku. Jeho láska bude klidná, pevná, laskavá, plná radosti. Bude
svítit a hřát.
Výchova matky Markéty byla náboženská.
Bůh tě vidí – bylo jedno z jejích nejčastěji užívaných rčení.
Dovolovala chlapcům běhat po okolní přírodě, ale než odešli z domu,
připomínala jim:
- Pamatujte si, že Bůh vás vidí.
Když je přistihla, jak se perou nebo hádají nebo se ji pokoušejí
obelhat, varovala:
- Pamatujte si, že Bůh vidí i vaše myšlenky.
Bůh, kterého je učila poznávat, nebyl Bůh policajt, který číhá, aby je přistihl a ztrestal, ale Bůh Otec, který své děti miluje.
DBT, 25–26
Velká olejová skvrna
Jeník rostl a byl jako živé stříbro. Jednou musel doma hlídat. Měl
dlouhou chvíli. Jak tak bloudil po světnici, všiml si na skříni neobvykle
tvarované láhve. Co v ní může maminka mít?
Přistrkal ke skříni stoličky, nastavil je na sebe a taktak dosáhl okraje.
Po několikátém pokusu konečně zachytil láhev. Ale nějak špatně. Břink!
A na zemi byla kupa střepů a rozlitý olej.
Co řekne matka? Než se vrátí z trhu, musí být všechno uklizeno.
Sesbíral střepy a pokusil se zahladit stopy po oleji. Ale čím více se o to
snažil, tím to bylo horší. Za chvíli byla zašpiněna celá podlaha.
Chvíli zaraženě mlčel, pak vyndal z kapsy nůž, šel k plotu, kde rostla
vrba a uřízl pružný prut. Zbavil ho listí, oloupal a ozdobil a přitom
přemýšlel, co řekne matce. Když ji zahlédl, spěchal jí naproti.
- Maminko, jsem rád, že už jdeš. Jsi hodně unavená?
- Jeníku, byl jsi hodný?
- Dnes ne. Tady máš prut, abys mě mohla potrestat.
- Cos provedl? táže se matka.
- Rozbil jsem láhev s olejem. A pak provinile sklopil hlavu. Když nic
neříkala, zadíval se jí lítostivě do očí.
Jak by mohla vyplatit tak citlivé dítě? Domluvila mu, usmála se, vzala ho
za ruku a vešli dovnitř.
- Chválit tě nemohu. Ale jsem ráda, žes mi nelhal a nevymlouval ses.
Příště bud' opatrnější. Olej je drahý.
Nikdy děti nebila, ale také jim nic neprominula. Dala najevo své rozhořčení, ale odpustila hned, jakmile uviděla stopy lítosti a polepšení.
DBT, 31
