Salesiánská asociace Dona Boska (SADBA)


Počátky kněžské činnosti

Otřesená naděje

Dramatické události

Druhá polovina roku 1848 byla ještě bouřlivější. Bylo potlačeno povstání v Praze a v Paříži a u Custozy porazili Rakušané Karla Alberta. Politikové a lid připisovali porážku neschopnosti mocných a dožadovali se potrestání zodpovědných činitelů. Bylo zakázáno veřejné shromaždování a podporovalo se tažení proti kněžím. Don Bosco popsal ony měsíce následovně: „Každý výpad proti knězi nebo proti náboženství se hodnotil jako vlastenecký čin. Několikrát jsem byl přepaden doma i na ulici. Když jsem jednou vyučoval katechismus, někdo na mě vystřelil z pušky. Střela proletěla oknem a mým talárem mezi paží a hrudí, zaryla se do zdi a nechala v ní velkou stopu. Stalo se to v Pinardiho kapli. Hoši byli výstřelem silně postrašeni. Také jsem se ulekl, protože jsem si uvědomil, že jsem vyvázl jen o vlásek. Abych uklidnil posluchače, komentoval jsem událost s humorem:

  • Na podobné efekty nejsem zvyklý. Pódívejte se, jak dopadl můj talár. Taková díra! Je mi ho líto, vždyť se ničím neprovinil a nemám náhradní. Panna Maria mě ochránila.“

Jeden z hochů pak vyndal projektil ze zdi. Byla to pořádná kulka.

  • Jindy jsem byl uprostřed velkého houfu chlapců. Nebylo dosud nijak pozdě. Tu mě napadl dlouhým nožem neznámý mladík. Zachránil jsem se šíleným útěkem domů. Také don Borel vyvázl přímo zázrakem před kulkou z pistole. Byly to výsledky štvavé kampaně některých novin. Dva články měly například nadpis: „Ve Valdoku se chystal převrat… Valdocký kněz a nepřátelé vlasti.“

DBT, 184

Ve Valdoku žijí ve znamení naděje

Dříve než skončil pohnutý rok 1848, přihodila se ve Valdoku událost, která posílila Don Boskovu naději. Jeden z jeho hochů oblékl kleriku. Byl to jeho spolurodák a jmenoval se Ascanio Savio. Od porvopočátku navštěvoval oratoř. Nyní měl vstoupit do semináře, ale ten byl zavřený. Arcibiskupská kurie mu dovolila uskutečnit obřad obláčky u Cottolenga. Jinak měl nadále zůstat u Dona Bosco a pomáhat mu.
Nezůstal u něho natrvalo. Za čtyři roky vstoupil do semináře a stal se diecézním knězem. O Donu Boskovi prohlásil:

  • Měl jsem ho rád jako vlastního otce.

A Don Bosco o něm napsal: „Svěřil jsem mu hned část asistence, výuku katechismu a starost o další naše záležitosti. S úlevou jsem pociťoval, že mi někdo pomáhá. První beránek se stal pastýřem.“
Don Bosco nám zanechal z těch dob vzpomínku na zvláštní událost. V oratoři se oslavoval nějaký svátek a stovky hochů byly připraveny setkat se s Pánem při svatém přijímání. Don Bosco začal mši svatou a byl přesvědčen, že ve svatostánku je dostatečné množství konsekrovaných hostií. Když začal rozdávat Tělo Páně, zjistil, že ciborium je skoro prázdné. Josef Buzzetti, který se staral o sakristii, jednoduše zapomněl přichystat na oltář další ciboř. Přišel na to až po proměňování, kdy už se nedalo nic dělat.
Don Bosco se těšil, jak se toho dne stane náš Pán hostem všech hochů, a zatím měl k dispozici několik částeček. Začal rozdávat. Podělil už hezky velký počet a k údivu svému i Buzzettiho se v ciboriu udržoval neztenčený počet. Dostalo se na všechny. Případ několikrát vyprávěl i v pozdějších letech. Pán mu dal najevo, že s ním je ve chvílích nejistot. Posílil jeho víru a naději.

DBT, 186–187

Informace:

Publikováno: 30. 1. 2007
Poslední změna: 30. 1. 2007


 

Pořádají: Salesiáni Dona Boska , SADBA , Salesiánské aktivity pro mládež