Knězem v záběhu
Nabídky
Co nyní udělá Don Bosco? Je vzdělaný, rád by se vrhl do práce, je
chudý. Dostal tři nabídky. Bohatá janovská rodina by ho ráda získala za
učitele svých dětí. V těch dobách bohaté rodiny neposílaly své syny a
dcery do škol. Držely si ve svých palácích soukromé učitele a
vychovatele. Kněží měli přednost, protože dávali záruku poctivosti.
Bohatí Janované nabízeli Donu Boskovi tisíc lir ročního příjmu. Bylo to
výborné zajištění. Spolurodáci ho prosili, aby přijal uprázdněné
místo kaplana v Morialdu. Zaručovali mu dvakrát větší plat, než bylo
zvykem. Castelnuovský farář don Cinzano ho chtěl ustanovit svým zástupcem.
Rovněž mu sliboval dobré zajištění.
Všichni si ho předcházeli nabízením peněz, jako by se kněžstvím
otevírala hmotně dobře zajištěná budoucnost. Jediná matka Markéta,
která celý život musela počítat s každým soldem, mu připomněla
opak:
- Jestli zbohatneš, nikdy nevkročím do tvého domu. Šel se poradit
s donem Cafassem.
- Co mám dělat?
- Nic nepřijímejte. Pojďte do ústavu pro doškolování kněží a
doplňte si kněžskou přípravu.
Don Cafasso viděl nejdále. Odhadl, že lidské i duchovní poslání Dona
Boska by mělo daleko přesahovat rámec působení v nějaké rodině nebo
farnosti. Bude ho potřebovat Turín, kde rostly nové čtvrti a začínala
nová doba se složitými problémy. Don Cafasso si ho hlídal, aby se mu
neztratil.
DBT, 107–108
Trh na lidskou sílu
Na hlavním tržišti objevil skutečný trh s lidskou silou.
„Nedaleko Porta Palazzo se to hemžilo prodavači. Jedni nabízeli zápalky,
jiní čištění bot. Postávali tu špinaví lidé, čeledínové, prodavači
pohlednic, pomocníci a nosiči, většinou samí hoši, všichni chudí, často
ze vzdálených krajů. Žili ze dne na den.“
Nejdříve navázal kontakty s kameníky, zedníky, fasádníky, dlaždiči a
pokrývači. Když se z počátku pokoušel k nim přiblížit, nedůvěřivě
se obraceli a odcházeli. Byli zcela jiní než chudí hoši z Becchi.
Nezajímaly je hry, vyprávění, závody, vycházky. Byli to vlci, neurvalí
hoši z jeho snů. V jejich tvářích objevoval spíše strach než krutost.
Neměli zájem, nedůvěřovali, bylo třeba jednoho po druhém vykoupit
dobrotou a bezmeznou trpělivostí.
Zaměstnané hochy nalézal po práci v kantýnách a hospodách. Nebyli na tom
o mnoho líp než ti, co se bez cíle potulovali ulicemi. Neměli zázemí,
nikdo se o ně nezajímal. Zaměstnavatelé hledali jen nejlacinější
pracovní síly. Lidská existence jim byla lhostejná. Don Bosco procházel
městem a hledal řešení.
DBT, 109
