Salesiánská asociace Dona Boska (SADBA)


Počátky kněžské činnosti

Markýza a malý pater

Útulek pro nemocné děti

V létě roku 1844 skončil pro Dona Boska tříletý pobyt v ústavu pro doškolování kněží. Don Cafasso se vydal do čtvrti Valdoko za teologem Borelem. Byl duchovním ředitelem útulku, který založila markýza Barolo.

  • Rád bych vám doporučil dobrého kněze. Byl bych rád, kdybyste se mu postaral o světnici a živobytí.
  • Ale tady nejsem pořádně vytížený ani já. Nevíte, jak bych ho měl zaměstnat? zaprotestoval teolog.
  • Práci si najde sám. Není třeba mu ji shánět. Kdybyste mu nemohl zajistit plat, budu ho vydržovat ze svého. Jmenuje se Don Bosco a v našem ústavě rozvinul velmi nadějný apoštolát mezi chudými hochy. Jestliže se mu nepostaráme o místo, arcibiskup ho pošle za kaplana do nějaké vesnické farnosti a hoši, o které se začal starat, budou zase na ulici. Byl by to hřích.
  • Souhlasím. Netušil jsem, oč jde. Hned zajdu za markýzou. Don Cafasso se vrátil do ústavu.
  • Sbalte se, řekl Donu Boskovi, a jděte do Valdoka za donem Borelem. Budete mít čas věnovat se svým hochům.


Markýza, která právě překročila šedesátku, zůstávala nadále temperamentní energickou a vzácně ryzí ženou. Zaimponovala jí Don Boskova smělost a otevřenost. Dovolila mu shromaždovat hochy na prostranství u rozestavěného ústavu pro nemocné děti. Rovněž mu slíbila, že mu v nové budově uvolní dvě místnosti, které by mohl používat jako kapli, jakmile to stavební práce dovolí.
Teoreticky bylo oběma všechno jasné. Ale skutečnost pak byla zcela jiná.

DBT, 127–129

Stěhování oratoře

V neděli 13. října Don Bosco oznámil chlapcům, že se oratoř stěhuje do Valdoka. Nastal rozruch. Pestrými barvami jim vylíčil, co viděl ve snu:

  • Hoši, tam nás čeká volný prostor, který bude patřit pouze nám. Tam budeme moci bez omezení zpívat, běhat, hrát si. Všichni se těšili. Nemohli se dočkat tak lákavé změny.

Příští neděli 20. října putovali po skupinách na popsané místo. Šli podél řeky Dory, procházeli loukami, pak začínaly budovy Cottolengova Malého domu a objekty markýzy Barolo. Vedle byly malé domky se zahrádkami. Hoši nevěděli, kde jsou. Bloudili, klepali na místní obyvatele a dotazovali se:

  • Kde tady bydlí Don Bosco? Kde má oratoř?
  • Jaký Don Bosco? odpovídali podrážděně. Neznáme. Co je oratoř? Dejte nám pokoj a táhněte odtud, nebo uvidíte.

Don Bosco tušil zmatky a byl ve střehu. Jak zaslechl křik a nadávky, hned spěchal naproti. Don Borel za ním.
Když hoši zjistili, že dosud neexistuje ani hřiště, ani kaple, byli zklamáni.

  • Hoši, věřte! Všechno, co jsem vám slíbil, budeme mít. Uvidíte. Zatím pojďte do mé světnice a do pokoje dona Borela. Zaplnili oba pokoje, schodiště i dvorek. Bylo jich dvě stě. Jak je udržet v pořádku, když začal Don Bosco zpovídat?

DBT, 130

Informace:

Publikováno: 30. 1. 2007
Poslední změna: 30. 1. 2007


 

Pořádají: Salesiáni Dona Boska , SADBA , Salesiánské aktivity pro mládež