Salesiánská asociace Dona Boska (SADBA)


Počátky kněžské činnosti

Putující oratoř

Kázání o zelí

Don Bosco nebyl spokojen ani s rozhodnutím správy, ani s místem. Nemohl zde mít pro hochy mši svatou, nemohl zde končit setkání večerním požehnáním, nebylo zde vhodné místo pro přechovávání eucharistie, o kterou se při výchově nejvíce opíral. Místo pro rozptýlení hochů rovněž nevyhovovalo. Hrát se dalo jen na ulici, kde jezdily kočáry a povozy a lidé na koních. Hned se dal do hledání vhodnějšího místa.
Dostal jednu místnost v budově, kde mohl mít katechismus a školu. Don Borel se pokoušel zvednout náladu kázáním, které vešlo do dějin oratoře pod názvem: Kázání o zelí.
„Milovaní hoši, zelí neutvoří pořádně velkou hlávku, jestliže se nepřesazuje. S naší oratoří je to stejné. Je nucena se stěhovat z místa na místo. Při každém přesunu se náš počet zvětší. Vy i já se tážeme: Jak dlouho nás tady nechají? Nebudeme si tím zatěžovat hlavu. Budeme důvěřovat Pánu. Jistě na nás myslí, určitě nám pomůže a nepřestane nám žehnat.“
Nové těžkosti se ohlásily brzy, za několik týdnů. Vedení městských mlýnů poslalo městské správě stížnost, že hoši vážně poškodili kostel a budovy a tvoří nebezpečný houf, který mohou snadno zneužít revolucionáři. Jejich přítomnost také ohrožuje morálku zdejší čtvrti.

DBT, 135–136

Michálku, ber!

V září došlo u mlýnů k setkání, které ovlivnilo jeho život. Tlačil se kolem něho houf chlapců. Každý chtěl dostat medailku. Stranou stál bledý hoch. Měl osm let. Ne levém rukávu měl černou pásku, před dvěma měsíci mu zemřel otec. Netlačil se, čekal, až budou všichni poděleni. Když se dostal na řadu, Don Bosco už medailky neměl. Usmál se na chlapce:

  • Michálku, tady máš, ber, řekl mu.

Ale co brát? Neznámý kněz, jehož viděl poprvé, měl prázdné ruce a nic mu nedával. Pouze mu nabízel svou levici a pravicí neznačoval, že mu jí chce půlku odříznout. Chlapec se mu díval nechápavě do očí.

  • Michálku, my dva se budeme o všechno dělit napolovic. Souhlasíš?

Co tehdy Don Bosco viděl? Nikdy to neprozradil. Ale chlapec se skutečně stal jeho pravou rukou, jeho prvním nástupcem a hlavou salesiánské kongregace. Jmenoval se Michal Rua. Smysl rozhovoru o dělení se napůl pochopil až o mnoho let později. Dona Boska měl celý život vroucně rád a nechal se ovlivňovat jeho veselostí, elánem a láskou.

DBT, 137

Knihy napsané místo spánku

V říjnu vyšla Donu Boskovi tiskem první kniha: Církevní dějiny pro školy. Psal ji pro hochy po večerech při petrolejové lampě. Není to žádné vědecké dílo. Ani žádná další kniha z jeho pera nebude určena elitě. Psal jednoduchou přístupnou formou, aby hoši rozuměli. V Církevních dějinách vypráví o papežích, o světlých činech církve, o vlivu svatých. Ukazuje, kolik dobra se v každé době konalo mezi lidem Božím.
V roce 1847 vydal Don Bosco Biblické dějiny, v roce 1849 Desetinnou soustavu. Tehdy se zaváděla do praxe. V roce 1855 vydal Dějiny Itálie.
Vedle knih pro školní potřebu napsal a vydal ještě mnoho knih a brožur o životech svatých, o náboženském vzdělání, o duchovním životě. Psal i zábavnou četbu. Žádná jeho kniha není bestsellerem, ale všechny jsou důkazem lásky k mládeži, k obyčejným lidem, k církvi. Někteří jeho knihy pomlouvali, někteří je i nenáviděli. Zášť a zaujatost dosáhly takových rozměrů, že jeho nepřátelé vymýšleli plány, jak by se ho zbavili.

DBT, 137–138

Informace:

Publikováno: 30. 1. 2007
Poslední změna: 30. 1. 2007


 

Pořádají: Salesiáni Dona Boska , SADBA , Salesiánské aktivity pro mládež