Přibývá těžkostí

Don Bosco je blázen?

Když jednou večer Don Bosco vysvětloval katechismus, zastavil u skupiny uzavřený kočár. Vystoupil z něho don Ponzati a don Nasi. Dlouho prý se neviděli, aby se s nimi jel trochu projet.

• Jsi unavený. Projížďka na čerstvém vzduchu ti udělá dobře. Současně si trochu popovídáme.
  
• Moc rád. Skočím si pro klobouk a hned jsem tady. Začali mu přeochotně otevírat dveře kočáru a dávat přednost.
  
• Prosím, vystup si a vyber si nejpohodlnější místo.
  

Proč ta neobvyklá laskavost? Postřehl léčku.

• Děkuji. Neslušelo by se, abych nastupoval první.
  

Když viděli, že jinak si nedá říci, nasedli si první. Don Bosco bleskově přibouchl dvířka a nařídil kočímu:

• A teď co nejrychleji do blázince. Čekají tam.
  

Na psychiatrii byli překvapeni. Čekali jednoho a přijeli dva. Když se začali ohrazovat, že jde o omyl, nebrali je vážně. Propustili je až na intervenci ústavního kaplana. Případ skončil sice vesele, ale Donu Boskovi do smíchu nebylo. Důstojní pánové byli z nezdaru pořádně rozčileni. Později se zase usmířili a především don Nasi pomáhal Donu Boskovi v oratoři při zavádění hudby.
Tuto dobu popisuje ve Vzpomínkách s hořkostí: „Všichni se mě stranili. Spolupracovníci mě nechali samotného se čtyřmi sty hochů.“

DBT, 146–147

Stará kůlna se stala počátkem všeho

Naráz mu zastoupil cestu drobný muž. Měl potíže s vyjadřováním, silně koktal. Představil se jako Pankrác Sladký, výrobce sody a čistících prostředků.

• Je to pravda, povídá, žc hledáte místo pro laboratoř?
  
• Ne laboratoř, ale oratoř.
  
• Na tom nezáleží, jak si to nazýváte. Chci vám jen říci, že vím o místě. Pojďte, dovedu vás tam. Majitel se jmenuje František Pinardi. Je to moc hodný člověk.
  

…
Tam byla něco podobného jako stodola nebo větší kůlna. Existuje dodnes. Kdo přijde do Valdoka, může si ji prohlédnout. Je přilepena u areálu budov vedle baziliky Panny Marie Pomocnice.
I dnes je to temná kůlna. A přece z ní vyšlo celé gigantické dílo Dona Boska. Je opatřena zdaleka viditelným nápisem: Kaple Pinardiho. V kapli ji proměnili salesiáni v roce 1929, kdy ji celou rekonstruovali. Dnes je to útulná, nádherně vymalovaná kaplička.
Když tam poprvé vstoupil 5. dubna 1846 Don Bosco, byla to neupravená nízká bouda patnáct krát šest metrů, se dvěma místnostmi. Nelíbila se mu. Chtěl ji odmítnout.

• Nevyhovuje mi. Je moc nízká, namítal.
  
• Upravím vám ji podle přání, nabídl se Pinardi. Vyhloubím ji, zhotovím schody a opatřím podlahu. Uvidíte, že z toho bude hezká laboratoř.
  
• Nechci laboratoř. Potřebuji oratoř. Něco jako malý kostelík, kde bych se mohl scházet s hochy.
  

DBT, 148–149