Prachárna před explozí
Don Boskův konflikt s vlasteneckými kněžími
V Turíně a v Římě se konaly manifestace na počest Pia IX. a jeho
reforem. Arcibiskup Fransoni byl zastáncem přísně konzervativního křídla
a byl dost zmaten vývojem událostí. Nejvíce ho soužilo zneužívání
papežových snah při prosazování revolučních myšlenek. Ostatní
piemontští biskupové byli nadšeni liberálním kurzem v církvi. Posílali
svým diecezánům vlastenecké pastýřské listy.
Mnozí kněží šli ještě dál. Podlehli vlastenectví a potřeby
věřících se staly až druhořadou záležitostí. Někteří pomáhali
i Donu Boskovi a pokoušeli se řešit sociální otázku. Don Bosco se
k vlastencům nepřidal. Nedal se strhnout politikou. Nechtěl dělat velké
dějiny. Kolem sebe viděl spousty malých příležitostí, o kterých se
v dějinách nehovoří. Denně se na něho obracel stále větší počet
bezradných hochů, kteří nevěděli, jak dál. Zasvětil život výhradně
těmto starostem.
Za 710 lir ročního nájemného obsadil všechny světnice Pinardiho domu a
louku kolem. Celou parcelu opatřil zdí, dvěma vrátnicemi a jakousi
kanceláří. Kolem oratoře byly totiž domy s nevalnou pověstí a jejich
osazenstvo se často přicházelo bavit po svém do Don Boskova objektu. Ohradou
se izoloval od těchto vlivů. Louku proměnil ve velké hřiště. Malý pás
země u domu uhájila matka Markéta pro zahrádku, kde pěstovala salát,
brambory a zeleninu.
DBT, 164
Kněz zloděj
Jindy musel použít jiné taktiky. Zatímco se don Borel staral o oratoř,
on bloudil po náměstích a okolí. Na chodnících byly skupiny mladých
karbaníků. Uprostřed na rozestřeném kapesníku leželo někdy až dvacet
lir. Nejdříve hráče pozoroval a odhadoval situaci. Pak se bleskově shýbl,
sebral kapesník s penězi a dal se do běhu. Tohle hoši od kněze nečekali.
Vyskákali, začali ho pronásledovat a křičeli:
- Vrať nám naše peníze!
- Vrátím, až si mě chytíte. Pěkně si pospěšte.
Utíkal do oratoře, proběhl branou přímo do kaple. Hoši za ním. Zde
právě kázal don Borel shromážděným chlapcům. Začal výstup. Don Bosco
předstíral, že je pouliční prodavač. Mával kapesníkem, přerušil
kazatele a vyvolával:
- Mám výborná lízátka. Kdo si ode mě koupí lízátko?
Kazatel předstíral rozčilení a okřikl rušitele:
- Drzoune, co tě to napadlo? Tady není žádné náměstí. Rychle zmiz!
- Ale tady je tolik hochů. Jistě si každý rád koupí ode mě lízátko.
Hoši, kdo si koupí?
Dialog byl v dialektu, hoši se smáli odpovídali na výzvy. Nově
příchozí byli ze scény celí zmatení zvědavě pozorovali, jak hádka
skončí. Vzájemné rozčilování pokračovalo dál. Dialog se přenesl na
téma, jak hospodařit s penězi a jak je možno se snadno odnaučit sprostým
řečem. Rozhovor končil výzvou, aby každý usiloval o přátelství
s Bohem. Na konci se již smáli i nově příchozí, kteří pronásledovali
zloděje svých peněz.
Hoši se dotlačili k Donu Boskovi a chtěli zpět své peníze.
- Vrátím vám je, až skončí pobožnost. Chvilku ještě vydržte. Pak
vyšli všichni na hřiště. Hoši dostali ke svým penězům ještě svačinu.
Slíbili, že si budou raději chodit hrát sem. Většinou dodrželi slovo.
DBT, 165–166
