Zničíme je!
Katolická akce
Mezi představiteli moci převládli ti, kteří nechtěli s biskupy jednat.
Současně s administrativními opatřeními probíhala příprava
„politického hnutí“ v církvi. Církevní oddělení Národní fronty
svolalo 28. dubna 1949 poradu tzv. pokrokových kněží, které se
zúčastnilo pět kněží. Čepička je seznámil s novou linií politiky.
Plán předpokládal uměle rozpoutanou kampaň: věřící se budou dotazovat
na stav jednání s církví, protestovat proti „štvaní kněží“, do
kampaně se zapojí tisk a rozhlas. Na základě této kampaně prohlásí
Národní fronta začátkem května, „že v táboře katolíků se děje
něco, co potřebuje ,vyjádření‘“, a dá popud ke svolání
přípravného výboru pokrokových katolíků. Hnutí převezme název
„Katolická akce“. Podle slov Čepičky „tím sledujeme jeden cíl: chceme
jim vzít vše, co dosud mají“. Bude použito i dosavadních místností
Katolické akce a „zkrátka Katolická akce by figurovala dál, jen s novým
obsazením a pod naším vedením“.
Biskupové se rozhodli k ráznému činu. Zaujali jednoznačné stanovisko:
Katolická akce vytvořená bez jejich souhlasu je nezákonná a nikdy ji
neuznají.
Pastýřský list
Na pražské konferenci 15. června přijali společný pastýřský list,
který velmi přesvědčivě vypočítával proticírkevní opatření vlády a
vyslovil se pro dohodu s vládou bez diktátu. Kdyby však k dohodě nedošlo,
pak „Zůstaňte věrni Svatému Otci … varujte se před dravými vlky
v rouše beránčím“. Katolickou akci prohlásili biskupové za hnutí
rozkolné, v němž každá účast musí být stíhána církevními tresty.
Termín čtení listu byl přesunut z 26. června na 19. června a stát
chtěl prezentaci listu zabránit. Policie či církevní tajemníci chodili od
fary k faře a zabavovali pastýřský list.
V Praze se v neděli ráno dostali do katedrály jen ti, kdo si přivstali.
Houstnoucí proudy věřících zastavil kordon policie, nákladní auta
přehradila přístupové cesty na Hrad, prý z bezpečnostních důvodů,
neboť katedrála je přeplněná. Nebyla to pravda. V době uzávěru
propouštěla Bezpečnost k svatému Vítu jen kněze, řeholníky a
řeholnice. V chrámové lodi se mísily mezi vylekanými věřícími hloučky
podivných lidí. Měli v klopě kabátu viditelně zapíchnuty špendlíky
s barevnou hlavičkou, hlasitě se bavili, někteří drželi v rukou hole.
Účelem provokací bylo umlčení arcibiskupa a ukončení bohoslužeb.
O 19 let později zjistila komise vyšetřující nezákonnosti padesátých
let, že akci zorganizovala Státní bezpečnost ve spolupráci s místními
či závodními organizacemi KSČ v přilehlých čtvrtích…
Trochtův osud je zpečetěn
Litoměřický biskup Štěpán Trochta v této vypjaté situaci svolal
narychlo na 16. června 1949 velkou schůzi kněží litoměřické diecéze.
Byla to jedinečná manifestace jednoty a lásky kněží ke svému biskupovi
ani ne po dvou letech Trochtova působení v diecézi. Kněží se dostavili
téměř všichni. Nejdříve byl každý kněz povolán jednotlivě do
biskupské pracovny a tam v přítomnosti generálního vikáře a ještě
jednoho kněze složil přísahu věrnosti svému biskupovi. Biskup mu pak
předal tři výtisky pastýřského listu, který měl být následující
neděli přečten věřícím při mši svaté.
V neděli 19. června biskup Trochta sám osobně četl v katedrále onen
proslulý pastýřský list episkopátu. Stylistické srovnání tohoto dokladu
s ostatními písemnostmi Štěpána Trochty dokazují, že redaktorem onoho
pastýřského listu byl on sám…
