Adresáti

Charakteristika účastníků

Jak Don Bosko, zakladatel salesiánů, tak i salesiáni sami pracovali od počátku výhradně pro chlapeckou mládež, zejména pro materiálně chudou, opuštěnou a ohroženou. Zaměření k nejvíce strádajícím bylo vždy považováno za velmi důležité. Don Bosko píše ve své duchovní závěti svým salesiánům:* „Svět nás bude přijímat se sympatiemi, dokud se budeme starat o divochy a nejchudší mládež, čili o ty nejohroženější v lidské společnosti. To je naše pravé bohatství, které nám nikdo nebude závidět a nikdo nám je neuloupí.“* Také celá církev vidí na 2. vatikánském koncilu „v chudých a trpících obraz svého chudého a trpícího zakladatele. Snaží se zmírnit jejich bídu a chce v nich sloužit Kristu“.

Pro koho byly určeny chaloupky? Ty byly zpočátku určené jen pro věřící chlapce. Nebylo totiž možné dělat chaloupky oficiálně, a proto byly určeny hlavně pro ty, na které se dalo spolehnout a předpokládat, že budou schopni mlčet. Proto 95 % účastníků pocházelo z aktivních věřících rodin. Občas vzal někdo s sebou kamaráda, který do kostela nechodil. Takovýchto nevěřících hochů však bývalo na chaloupce minimálně. Adresáti chaloupek nebyli ani tak příliš materiálně chudí nebo opuštění, ale spíše ohrožení na své cestě víry. Jako věřící bývali většinou osamocení, bez zázemí dalších věřících vrstevníků. Často se jim proto nedostávalo sebevědomí. Mnohdy byli i diskriminováni ve škole pro své náboženské přesvědčení.

Počet účastníků

Na prvních chloupkách bývalo okolo 20 až 30 dětí. Z bezpečnostních důvodů díky tlaku státních orgánů dochází na počátku 80. let k zásadnímu snížení počtu účastníků na maximálně 12. To bylo viděno jako ideální počet, přesto však zůstávají skryté touhy dělat velké akce. Díky stále rostoucímu zájmu o chaloupky se reálný počet dětí na chaloupkách pohyboval od 8 do 25, výjimečně i 30. Průměr však byl okolo 15 dětí.

Tlak ke skrývání v době totalitního režimu nevědomky vytvořil podmínky pro ideální výchovné prostředí. To je v takové skupině, kde je každý schopen navázat vztah s druhým. Sociální psychologie takovým skupinám začala říkat „malé skupiny“ a zdůrazňuje jejich význam pro socializaci mladého člověka. Jean Vanier, zakladatel komunit Archa, vidí malé skupiny v církvi jako znamení současné doby. 23. generální kapitula salesiánů Dona Boska vidí důležitost skupiny mládeže na cestě formace. „V kontextu s vrstevníky tu mladý člověk nalézá kritéria pro život a směrnice pro praxi, hodnotí tu zjišťovaná fakta a porovnává je s minulostí … Skupina pro mnohé mladistvé představuje jedinou cestu, jak překlenout roztříštěnost, která ohrožuje neustále jejich život. A tak se snáze překovává samota, která je nedílnou součástí procesu osobního rozvoje.“

Věk účastníků

Na prvních chaloupkách, které pořádal Arcík, byli chlapci ve věku od 13 do 15 let. Za Káji se ustavuje pravidlo, že na chaloupky jezdí chlapci od 4. třídy, tj. ve věku již od 10 let. Jako ideální věk však Kája vidí chlapce od 5. a 6. třídy, kdy jsou v tzv. „foglarovském věku“ a dá se s nimi dělat mnoho různých aktivit. Jako horní věková hranice, kdy ještě chlapci jezdili jako účastníci, byl 17. rok života. Po dosažení této věkové hranice jezdili už buď jako asistenti, nebo začali využívat jiné možnosti. Mezi ně patřily různé puťáky, vzdělávací akce a smíšené party.

Chaloupky byly určené pro chlapce v době dospívání. Obvykle na ně začali jezdit na konci středního školního věku, ve kterém kontakt s vrstevníky uspokojuje mnohé potřeby, jako je potřeba citové jistoty a bezpečí, potřeba učení, rozvoje určitých zkušeností a dovedností a potřeba seberealizace. Tak mohli včas získat dobré přátele, kteří jim pomohli projít obdobím dospívání i s jeho krizemi. Jako ideální věk pro formaci v prostředí s preventivním výchovným systémem se jeví děti od 10 let.

V některých místech, např. v Praze-Kobylisích, se objevují i chaloupky pro mladší děti z 1. až 3. třídy. Ty bývaly obvykle pro chlapce i děvčátka dohromady a vedly je nejčastěji maminky samy.

Koedukace

Otázka koedukace prodělala v salesiánském prostředí zajímavý vývoj. Don Bosko se věnoval výhradně chlapecké mládeži, ale přesto inicioval založení podobného díla pro dívky, když spolupůsobil při založení Dcer Panny Marie Pomocnice. V tehdejší době bylo nemyslitelné, aby chlapci a dívky byly vychovávány společně v jednom domě. Proto se po mnoho desetiletí o koedukaci vůbec neuvažovalo. Vyplývalo to z dobových poměrů 19. a první poloviny 20. století. S postupným zrovnoprávňováním muže a ženy došlo také v salesiánské tradici k posunům. V roce 1996 na 24. generální kapitule salesiánů Dona Boska se rozšiřují adresáti salesiánské práce i na děvčata, a tím dochází k úpravě pravidel.

Celým tímto vývojem je poznamenáno i chaloupkové hnutí. To se zaměřovalo výhradně na chlapce a po vzniku chaloupek pro děvčata také na děvčata zvlášť. Tyto nekoedukované chaloupky bývaly určeny pro stěžejní věkovou kategorii adresátů od 10 do 17 let. Mladší děti a starší mládež jezdily naopak obvykle ve smíšených skupinách.

Ale přesto, že chaloupky byly takovou „sólo pánskou jízdou“, obsahovaly i dívčí prvek. Ten se projevoval přítomností dvou až čtyř starších děvčat, jejichž hlavním úkolem bývalo pomáhat s vařením. Podrobněji o nich pojednáme v kapitole o personálu. Přesto, že tento prvek byl na svou dobu velmi revoluční, nenarazil na odpor salesiánských představených.

Získávání účastníků

První účastníci se na chaloupky dostali převážně z Dominovy iniciativy, buď přímo na jeho pozvání nebo na pozvání jiných salesiánů, které k tomu podnítil.

V průběhu doby se vyvíjí tři hlavní způsoby, jak se o chaloupkách mohli dozvědět noví chlapci. První a snad i nejsilnější roli při získávání nových účastníků sehráli faráři z nejrůznějších farností, ať už to byli diecézní kněží, nebo salesiáni. Měli totiž velký zájem o to, aby se hoši z jejich farnosti dostali do dobrého prostředí a poznali jiné věřící hochy. Druhou a také velmi významnou roli sehrály maminky. Je udivující, jak mezi sebou dokázaly komunikovat a říci si o možnostech dobrého trávení prázdnin svých dětí. A až na třetím místě to byli chlapci sami, kdo pozvali svého kamaráda a vzali ho na chaloupku.

Je zajímavé, jak rychlým způsobem se chaloupkové dílo rozrůstalo, a s tím i počet dětí, který se ho účastnil. A to přesto, že se nikdo nesnažil zlákat velké množství dětí, ani si nemohl objednat nějakou reklamu. Vždyť to v tehdejší době nebylo vůbec myslitelné. Přesto přese všechno se děti „přímo hrnuly“. Snad proto, že toto dílo dobře odpovídalo na potřeby doby a že si brzy jako salesiánské dílo také získalo i dobré jméno.

Velmi pozitivním jevem se stalo, že se na chaloupky sjížděly děti z různých míst naší republiky. To vedlo k vzájemnému poznávání dorůstající věřící generace, výměně zkušeností z jednotlivých míst a ke vzniku velmi cenných přátelství, mnohdy na celý život. A tak toto dílo mohlo nevědomky napomoci koncilové výzvě vzájemného sdílení hodnot Božího lidu jednotlivých diecézí.

Motivace účastníků

Většina chlapců jezdila na chaloupky velmi ráda a často chtěli jet příští rok znovu. Co je na nich ale tak lákalo?

Pravděpodobně to byla pro většinu z nich v prvé řadě cesta za dobrodružstvím, vyřádění v přírodě a zábavný program a pak na druhém místě i program duchovní. Pro organizátory chaloupek to bylo vlastně naopak. Protože, jak řekl Kája, „kdybychom neměli přinášet Pána Ježíše mládeži, tak to bych rád věděl, co bychom jí přinášeli“. Mnozí chlapci však také hlavně toužili po tom, aby se mohli sejít s ostatními křesťany a zkusit si v praxi žít křesťanství. Náboženský program je velmi přitahoval. Líbilo se jim, že se na chaloupkách modlí, oproti jiným táborům. Stáli také o kontakt s knězem, který jim tam byl umožněn. Snad v tom mohli spatřovat i tajemné zakázané ovoce, které vždy nejvíce láká. Jistě neopomenutelným důvodem, proč chlapci rádi jezdili na chaloupky, byl také zájem rodičů a podpora z jejich strany. Ti bývali často hluboce věřící a chtěli svým dětem tímto způsobem umožnit aktivní prožívání víry.

Podle některých salesiánů byla hlavním důvodem zájmu chlapců o chaloupky rodinnost a atmosféra přátelství. Snaha o vytvoření dobrého rodinného společenství patřila jistě k důležitým hodnotám, o které se na chaloupkách usilovalo.