Změna situace

Za více než deset let od přelomového roku 1989 se situace v naší zemi podstatně změnila. Po pádu komunismu byla církev většinou přijímána jako symbol vzdoru proti totalitě a setkávala se se sympatiemi. Po vystřízlivění z prvotní euforie začala církev hledat své postavení v dnešní společnosti. Nikdo už není pro svou víru zesměšňován, církev již není pronásledovaná a má možnost zapojit se do života společnosti.

Polistopadovým vývojem religiozity české společnosti se zabývala řada výzkumů. Jeden z posledních, zaměřený na mladou generaci, provedl Petr Sak. Zjistil, že na konci 90. let je mezi mládeží ve věku od 15 do 30 let jen 20% vyhraněných atheistů a pouhých 31% se domnívá, že neexistuje posmrtný život. „V 90. letech prošel zájem mládeže o spiritualitu a její realizaci v různých církvích, sektách a duchovních směrech bouřlivým vývojem. V počátku 90. let stoupl zájem o katolickou církev, ale rok 1993 byl již rokem poklesu zájmu, který pokračuje. … Od roku 1993 klesá zájem a identifikace se všemi náboženskými a duchovními směry. Tento pokles je diferencován. Čím byl směr módnější, tím strmější je pokles zájmu o něj. Zájem o tradiční katolickou a protestantské církve klesá nejmírněji. Poměrně stabilizovaný je také zájem o buddhismus. … Výrazný pokles zájmu o spiritualitu je u nejmladší věkové skupiny 15 – 18 let. I jiné výzkumy ukazují, že nejmladší věková skupina mládeže se výrazně posunula směrem k hodnotám konsumní společnosti, jak svými hodnotami, tak způsobem života.“

Se změnou společenské situace souvisí i změny v oblasti pastorace mládeže. Původní živelná a jen zřídka reflektovaná pastorace mládeže může být konečně reflektována a vzájemně koordinována. Je ale nutné reagovat na novou situaci. Zde pozorujeme čtyři základní změny:

• přechod od výběrové mládeže k mládeži obecné;
• od mládeže v ideologicky uzavřeném systému k mládeži v pluralismu;
• od úzce chápané náboženské výchovy k výchově integrální;
• od utajované práce k práci veřejně viditelné, uznávané a propagované.

Je zřejmé, že se dnes musíme hodně věnovat mládeži nevěřící a že mnohé mladé musíme začít hledat, když k nám sami nepřijdou. Adresáti současných pastorálních děl také jen vzácně očekávají možnost zkusit si prakticky žít křesťanství. Při dalším uvažování nad poselstvím chaloupek je třeba mít tyto změny na paměti.