Předmluva

Jedním z podstatných znaků současné doby je pluralismus. Nevyskytuje se jen v profánní sféře, ale i v naší pastorační praxi. V oblasti pastorace mládeže existuje řada modelů, ve kterých není jednoduché se zorientovat. Pro mnohé modely, které dnes používáme, jsme čerpali inspiraci v devadesátých letech u našich blízkých sousedů v jejich kontinuálně probíhajících pastoračních dílech. Přitom nedošlo k žádné hlubší analýze našich dřívějších zkušeností z doby totality a jejich aplikaci na nově změněné podmínky.

Jedním z osvědčených modelů práce s mládeží v době totality byly salesiánské prázdninové tábory, nazývané „chaloupky“. Sám jsem se s tímto dílem poprvé setkal v roce 1987 jako účastník jedné z nich. V dalších letech pak jako asistent a vedoucí. Také jsem se zapojil do organizování přípravných setkání v Praze – Dolních Počernicích, Sebranicích u Litomyšle a v Českých Budějovicích, a také některých celostátních setkání pro asistenty a vedoucí. Jako mnozí další vděčím tomuto dílu za prohloubení své víry i za objevení daru povolání k salesiánskému zasvěcenému životu. Proto využívám příležitosti konce svých teologických studií, abych se mohl k tomuto dílu vrátit, objevit na něm to hodnotné a zkusit hledat možnosti, jak to využít ve změněných společenských podmínkách.

Toto téma nebylo zatím u nás systematicky zpracováno a tedy dosud nevyšla žádná studie, která by se tímto dílem zabývala. Proto jsem při zpracování vycházel převážně z rozhovorů, které jsem udělal s hlavními představiteli chaloupkového díla. Protože toto dílo bylo centrálně vedené a řízené, může tato metoda zpracování poskytnout dostatečně spolehlivé a směrodatné údaje. V textu se na jednotlivé rozhovory odkazuji, aby bylo zřejmé, kdo a kdy určité věci vyslovil. Přesné znění rozhovorů je k dispozici u autora této práce a v archivu salesiánské provincie v Praze.

Chaloupkové dílo bylo založeno na pedagogice sv. Jana Boska. Jeho jméno se však neobjevuje nikde mezi velkými teoretiky výchovy. O své výchovné metodě, zvané preventivní systém, napsal jen pár řádek jako náčrtek pro dílo, které nikdy nenapsal. „Kdyby se mu bylo podařilo, dílo by bylo jistě vysoce oceňováno jeho současníky a pro pokračovatele by pak možná bylo prohlášeno za nedotknutelný text, který by v tom případě byl stále více na obtíž než k prospěchu.“ Snaha zachytit něco na papír nebývá vždy plodná. Nese v sobě riziko, že se text stane jen strnulou literou. Jan Bosko učil vychovávat tím, že sám vychovával. Tento výchovný dynamismus je jen těžko písemně zachytitelný. Nejlépe se předává tak, že ho člověk sám může prožít. A něco podobného platí i pro chaloupkové dílo. To si také dobře uvědomil jeden z hlavních a trochu skrytých iniciátorů chaloupek P. František Míša na mnoha místech během našeho společného rozhovoru. Rád bych, aby tato práce, vycházející ze života, mohla nakonec životu sloužit.

Na tomto místě bych se chtěl omluvit všem, kteří se zapojili do chaloupkového díla, a v této práci se o nich nezmiňuji. Jsem bohužel omezen časově i prostorově a vím, že celé toto dílo by si vyžádalo mnohem hlubší studii. Snad k tomu může být tato práce takovým malým impulsem.