Teologický horizont

Jaké pochopení církve a pastorace používal chaloupkový model práce? Byl ovlivněn 2. vatikánským koncilem, a nebo spíše ještě využíval potridentské chápání? Jaké bylo teologické kritérium pro ty, kteří se v tomto díle angažovali?

Jak jsme si již dříve ukázali, chaloupky díky sociokulturním podmínkám doby totality byly zaměřeny téměř výhradně na adresáty z aktivních křesťanských rodin. Jejich cílem bylo pomoci jim růst ve víře. V malé skupině umožňovaly praktické prožívání víry a společenství církve. Církev byla jasně chápaná jako společenství věřících, jako „Kristovo tajemné tělo“. Snahou bylo vzájemně si sloužit podle darů a schopností každého z přítomných. Dobrá chaloupka se poznala podle toho, že tam „jeden pro druhého byl trošičku ochotný se nasadit a že snad pocítili i to, že na chaloupce byl také Pán Ježíš.“ Tento model se tedy vyznačoval duchem služby nejen vedoucích vůči chlapcům, ale také navzájem mezi adresáty.

Na chaloupce byly víra a život spojeny v jedno, zábavný program se prolínal s katechetickým tak, že to nikdo nepociťoval jako něco umělého. Znatelný byl také zájem o spásu člověka u těch, kteří chaloupky pořádali. Uvědomovali si, že se spása neuskutečňuje mimo konkrétní obyčejný život, ale právě v něm. Je plodem víry, která se neosvojuje akademickými rozhovory a pouhou metodou pastorace, ale setkáním s živým svědkem Kristovým. Jimi chtěli organizátoři chaloupek být a vést k tomu také své pomocníky. Tak se v praxi uskutečňovalo kritérium inkarnace, aniž by to bylo explicitně reflektované.

Teologická kritéria, používaná v chaloupkovém modelu práce, odpovídala dříve stanoveným teologickým kritériím, jak je chápe 2. vatikánský koncil a salesiáni, zabývající se pastorací mládeže.