Don Bosco a arcibiskup Gastaldi
Zaujatost monsignora Riccardiho
Zůstane tajemstvím, proč léta, v nichž Don Bosco uskutečňoval
nejsmělejší plány, byla současně léty plnými hořkosti, pokořování a
nepochopení, hotovou křížovou cestou.
Monsignore Fransoni zemřel ve vyhnanství v Lyonu roku 1862. Dona Boska
vysvětil na kněze a byl svědkem jeho apoštolátních počátků. Přál a
žehnal jeho činnosti. Oratoř nazval farností těch, kteří nemají žádnou
farnost:
V roce 1867 se stal z politických důvodů novým arcibiskupem hrabě
Riccardi. Byl o sedm let starší než Don Bosco. Byli velkými přáteli.
Dříve než se dostal do Turína, byl biskupem v Savoně. Když mu přišel
Don Bosco blahopřát, srdečně ho objímal. Řekl mu, že je informován
o jeho činnosti mezi mládeží a že rovněž ví, kolik dobra konají jeho
kněží v malém semináři v Mirabello. Přišel do Turína s přesným
plánem.
- Done Bosco, rád bych vám svěřil obnovu života a ducha v malých
seminářích v Giavenu a v Bra a přebudování semináře v Chieri.
Hned při prvním setkání se něco pokazilo. Don Bosco oznámil
arcibiskupovi, že založil kongregaci, která funguje od roku 1859 a od roku
1864 má od Apoštolského stolce již první stupeň schválení, takzvané
decretum laudis. Arcibiskup byl zprávou ohromen. Zneklidněn a komisním
způsobem zakončil audienci. Řekl:
- Domnívám se, ze vaše instituce bude čistě diecézní záležitostí, a
tedy závislou na mně. A rovněž se domnívám, že budete pracovat jen ve
prospěch mé diecéze.
Arcibiskupovi se nepodařilo potlačit překvapení a rozhořčení. Byl
přesvědčen, že Don Bosco je kněz, který mu pomůže sjednotit a povznést
diecézi a bude výhradně v jeho službách. Naráz viděl, že se mýlil. Don
Bosco sledoval prospěch celé církve, neviděl jen turínskou diecézi.
…
Nyní se situace změnila. 11. září 1867 napsal arcibiskup Donu Boskovi:
„Zakazuji svým diecézním klerikům, aby vám pomáhali s vyučováním,
s opakováním, s dozorem a s asistencí. Přeji si, aby se věnovali
vlastnímu studiu. Rozhodl jsem se, že vysvětím pouze ty, kteří jsou
v semináři.“
DBT, 378–378
Když ho chcete, dám vám ho
Pius IX. rád naslouchal radám Dona Boska. I tentokrát se s ním radil,
koho by navrhoval za nového turínského arcibiskupa. Za nejvhodnějšího
považoval Vavřince Gastaldiho, biskupa ze Saluzza. Byli přáteli a biskup
mnohokrát pomohl jeho kongregaci. Pius IX. byl jiného mínění. Gastaldi se
mu zdál příliš energický. Don Bosco se přimlouval dále. Pius IX. tedy
vyhověl a prohlásil:
- Když si ho přejete, tak vám ho dám. Nejdříve ho ustanovím za
turínského arcibiskupa a za dva roky ho povýším ještě výše. Byla to
narážka na kardinálskou hodnost. Don Bosco okamžitě telegrafoval
Gastaldimu:
- Excelence, mám čest vám oznámit jako první, že budete jmenován
turínským arcibiskupem.
Jakmile se Don Bosco vrátil z Říma, Gastaldi spěchal do Valdoka. Zde se
nejprve setkal s donem Lemoynem. Objal ho a šli za Donem Boskem. Biskup se
s ním živě pozdravil a pak spolu dlouze soukromě hovořili. Na konci
rozhovoru učinil Don Bosco neprozřetelnou poznámku, že má podíl na jeho
povýšení. Ocitoval mu i přesnou výpověď papežovu:
DBT, 379–380
První záminka – nekázeň
Neúprosný postoj zaujal arcibiskup i vůči kongregaci. První záminkou
se mu stala nekázeň v oratoři. Protivilo se mu mladistvé nadšení mladé
salesiánské společnosti. Don Bosco bezpečně zvládal situaci. Ale
pozorovatel nezasvěcený do života mohl mít dojem, že je tu plno zmatku a
nepořádku, který by mohl v budoucnu přerůst do nebezpečných rozměrů a
mohl by ohrozit zákonitou autoritu.
Rodinnou atmosféru a radostnou pohodu, které panovaly v oratoři si špatně
vysvětlovali i jiní lidé v Turíně. Monsignore Kajetán Tortone, zástupce
Svatého stolce u vlády v Turíně, napsal v roce 1868 v dlouhé zprávě
následující kritiku: „Odnesl jsem si trapný dojem z hodin rekreace.
Viděl jsem, jak klerici dohromady s ostatními hochy, kteří se učili
krejčími, tesaři, obuvníky a jiným řemeslům, běhali, hráli si,
skákali, aniž by dávali najevo svou důstojnost… Dobrý Don Bosco se
spokojuje tím, že se klerici chovají zbožně v kostele, ale málo se
snaží vštípit jim vědomí o jejich stavovské důstojnosti.“
Podle monsignora Tortoneho měl Don Bosco držet kleriky v patřičném odstupu
od obyčejných tesařů a krejčích. Podobné smýšlení se mu skutečně
z duše příčilo. Vždyť pak by přestala být oratoř rodinou.
DBT, 385
Nový papež zkouší Dona Boska
20. února se stal novým papežem Lev XIII. Don Bosco měl u něho první
audienci 16. března. Dopadla šťastně. Papež se dal zapsat za
spolupracovníka, přiznával, že v salesiánském díle je záměr Boží,
posílal nadšená požehnání misionářům. Pouze v jediné záležitosti se
zachoval odměřeně. Prohlásil, že pokud jde o spory s arcibiskupem,
vyjádří se, až dostane úřední hlášení z kongregace pro
řeholníky.
Papež měl kolem sebe hodně Don Boskových nepřátel, a tak i když si
vážil všeho, co Don Bosco podnikal, nijak se neexponoval v jeho
prospěch.
Kardinál Alimonda byl důvěrným přítelem papeže. Doporučil Lvu XIII., aby
si vyzkoušel svatost Dona Boska. Zkouška nebyla snadná, ale zkoušený
obstál na výbornou.
V Římě se stavěl kostel zasvěcený Božskému Srdci Ježíšovu. Byla to
osobní iniciativa samého papeže. Žádal o pomoc biskupy celého světa,
v mnoha zemích se pořádaly sbírky, ale nakonec se musela stavba
zastavit.
Papeže to rmoutilo. Kardinál Alimonda mu navrhl:
- Svatý Otče, znám možnost, jak byste se dostal z nesnází.
- Jakou?
- Svěřte stavbu Donu Boskovi.
- Myslíte si, že by se ujal stavby?
- Svatosti, znám Dona Boska a jeho oddanost papeži. Jestliže ho
požádáte, jsem si jist, že vám vyhoví.
Don Bosco byl v té době samý dluh. Měl rozestavěné dva kostely: kostel
svatého Jana Křtitele v Turíně a kostel Panny Marie Pomocnice ve
Vallecrosii. Současně budoval tři ústavy: v Nizze, v Marseille a ve
Spezii. Bylo mu šedesát pět let.
Papež ho pozval na 5. dubna 1880. Přednesl mu svůj požadavek a prohlásil,
že by si vysloužil jeho vděčnost, kdyby se ujal této záležitosti. Don
Bosco odpověděl:
- Papežovo přání je pro mě rozkazem. Když mi Vaše Svatost svěří
tento úkol, přijmu ho.
- Finančně vás bohužel nebudu moci podpořit.
- Nežádám vás o peníze. Dostačí mi vaše požehnání. A když papež
dovolí, vybudujeme vedle kostela sváteční oratoř s velkým útulkem, kde
umožníme vzdělání mnoha chudým chlapcům z této čtvrti.
- Souhlasím. Žehnám vám a všem dalším, kteří vás podpoří v této
svaté záležitosti.
DBT, 388–389
