Na shledanou v nebi

Myšlenky vonící věčností

19. prosince mu bylo lépe. Don Viglietti ho požádal, aby podepsal několik obrázků, které by rád poslal spolupracovníkům. Odpověděl:

• Velice rád.
  

Přisunuli mu k pohovce dřevěný stolek a dal se do psaní. Na zadní strany obrázků napsal následující myšlenky:
„Panno Maria, vypros nám na Pánu Ježíši zdraví těla, jestliže by to bylo k prospěchu duši, a zajisti nám věčnou spásu.“
„Dejte se rychle do konání dobrých skutků, protože by se vám nemusel dostávat později čas.“
Pak odložil pero a řekl donu Vigliettimu:

• Vidíš, že mi psaní nejde. Měl bych přestat. Unavuje mě to. Don Viglietti souhlasil, ale on se zase vzchopil:
  
• Ne. Ne. Musím pokračovat. Dnes držím v ruce naposledy pero.
  

A zase psal na obrázky myšlenky, které měly vůni věčnosti:
„Blahoslavení ti, kteří se nabídnou Bohu navždy již v mládí.“
„Kdo váhá se sebedarováním Bohu, je ve velkém nebezpečí, že ztratí duši.“
„Moji synáčkové, využijte čas a zajistíte si věčnost.“
„Jestliže konáme dobro, prospěje nám to v tomto životě i v tom dalším.“
„Kdo zasévá dobrá semena, sklidí dobrou úrodu.“
„Na konci života se shromažďuje ovoce dobrých skutků.“
…
„Kéž nám Bůh žehná a zbaví nás všeho zlého.“
„Jestli chcete zbohatnout, hodně pomáhejte chudým.“
„Dejte a bude vám dáno.“
„Kéž nám Bůh žehná a Panna Maria je naší vůdkyní ve všech nebezpečích života.“
„Hoši jsou Ježíšovou a Mariinou radostí.“
„Kéž Bůh žehná a štědře odmění všechny naše dobrodince.“
„Panno Maria, buď mou spásou.“
„Kdo spasil duši, zachránil všechno. Kdo ztratí duši, ztratil všechno.“
„U Božího soudu bude štědře odměněn každý, kdo podporoval chudé.“
„Za všechno dobro, které jsme v životě vykonali, budeme bohatě odměněni.“
„Dobře se bude umírat tomu, kdo za života konal dobro.“
„V nebi se budeme věčně radovat ze všeho dobrého.“
Tato myšlenka byla napsána těžko čitelným písmem. Odložil pero a už je nikdy nevzal do ruky.

DBT, 427–429

Vzkažte mým hochům

28. ledna žádal dona Bonettiho:

• Vyřiď mým chlapcům, že je všechny očekávám v nebi. 29. ledna mu řekl doktor Fissore:
  
• Vydržte do zítřka. Váš stav se zlepší.
  
• Zítra? odpověděl sklesle. Zítra?… Nastoupím dlouhou cestu… V noci volal hlasitě dona Pavla Alberu, inspektora ve Francii, který se dosud nevrátil:
  
• Pavle, kde vězíš? Pavle, proč se nevracíš?
  

31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť. Spěšně se shromáždili všichni představení kongregace. Don Rua si vzal štolu a recitoval modlitby za umírající. Když se dostavil monsignore Cagliero, don Rua mu předal štolu, naklonil se nad umírajícím a oslovil ho:

• Done Bosco, jsme zde přítomni vaši synové. Žádáme vás, abyste nám odpustil vše, čím jsme vám způsobili nějaké utrpení. Své odpuštění a svou otcovskou dobrotu projevte ještě jednou svým požehnáním. Povedu vám ruku a budu recitovat žehnací formuli.
  

Zvedl bezvládnou ruku a s ní požehnal všem přítomným i vzdáleným salesiánům.
Jeho dech slábnul, byl stále nepravidelnější. O půl páté se zastavilo srdce. Byl mrtev.
Monsignore Cagliero pronesl nahlas tři povzdechy, které ho naučil modlit se, když byl ještě chlapcem.
„Ježíši, Maria, Josefe, vám dávám své srdce i duši.“ – „Ježíši, Maria, Josefe, pomozte mi, až budu umírat.“ – „Ježíši, Maria, Josefe, kéž s vámi odejde má duše.“
Pak sundal štolu a dal ji na ramena Dona Boska, který vstoupil do Světla.

DBT, 432–433