Pojem chaloupky dnes

Dílo chaloupek vzniklo v konkrétní historické době a mělo určitou tvář. Po roce 1989 se tento termín nepřestal používat, přestože již nebyl nutný kvůli svému krycímu významu. Byl mnohým lidem známý a jasně věděli, co si pod ním mají představit. Začal se však používat i na množství různých jiných táborů, které s původními chaloupkami nemusely mít příliš mnoho společného. Je tedy otázkou, zda je možné tento pojem i nadále legitimně používat? Co má být kritériem pro dílo, které nese tento název?

Hlavní reprezentanti chaloupkového díla vidí pro chaloupku dvě základní kritéria. Jednak to je počet účastníků, kterým se chaloupky odlišují od táborů. A pak je to jasný katechetický záměr, který by v případě nevěřících adresátů musel být zájmem evangelizačním nebo preevangelizačním.

S pojmem chaloupek úzce souvisí pojmenování pro ty, kteří na nich odváděli největší kus práce. To byli asistenti. Původně se tímto slovem označovali jen mladí salesiáni, kteří byli během svých studií na své vychovatelské praxi. V době totality se toto označení začalo používat i pro mladé muže, kteří pomáhali na chaloupkách s výchovou chlapců a tak v podstatě zastávali úkol salesiánů. Nehrozilo totiž nebezpečí záměny s původním označením salesiánů-asistentů, protože u nás oficiálně žádní takoví nebyli. Když se v 90. letech dostávají poměry do normálního stavu a znovu ožívají salesiáni-asistenti, pro všechny nesalesiány, kteří se zapojovali do chaloupkového díla, se začíná používat označení animátoři. Byl to již pojem s ustáleným významem v celé salesiánské kongregaci pro aktivní mladé lidi, kteří si uvědomovali vlastní zodpovědnost za sebe i za druhé a byli jádrem a kvasem různých skupin. Dnes je to u nás běžně používaný pojem. Souvisí se změnou chápání mladých, kteří přestali být považováni jen za objekt pastorace, ale stali se jejím aktivním činitelem, subjektem.