Poselství chaloupek pro dnešek

Jaké poselství přináší chaloupky do současné doby? Jaké podněty z nich vyplývají pro pastoraci mládeže v dnešní době? Jak a jaké prvky lze přenést do práce s nevěřící mládeží? Zodpovědět tyto otázky není vůbec jednoduché. Přesto se o to pokusíme ve stručnosti na základě předchozích úvah.

Jedním z hlavních poselství chaloupkového díla je model osobních vztahů. Jejich rozvoj v tomto díle nebyl dán jen charismatem jeho koordinátorů a vedoucích, ale byl dán přímo strukturálně. Sestava chaloupky byla složena z malých buněk, tvořených asistentem a několika málo chlapci, kteří spolu intenzivněji komunikovali i mimo prázdniny. To byl dobrý model, který se bohužel v pototalitní době začal vytrácet díky větším administrativním nárokům a přání chlapců vybírat si, kam na prázdniny pojedou. Není však možné podlehnout zvětšujícímu se organizačnímu a administrativnímu tlaku. „Salesián přestane být salesiánem, když nebude mít osobní vazby k mládeži.“ Vyvstává otázka, do jaké míry si tyto vazby bude schopen zachovat i na jiném typu prázdninových pobytů, jako je např. velký tábor.

Dalším z řady poselství je propojenost a výměna zkušeností různých míst. To, co bylo samozřejmé v době totality, je dnes již velkou vzácností. Možná by se energie vložená do koordinace různých míst vrátila. Vždyť je to dnes jedno ze znamení doby, kterým se celý svět ubírá, když mluví o prostorové globalitě.

Nesporným dalším odkazem chaloupek je model žité víry. Tento model musí být zachován i při práci s nevěřícími adresáty, alespoň ze strany těch, kteří pro ně pracují. I kdybychom se více starali o nevěřící a připravovali pro ně evangelizační a preevangelizační programy, neměli bychom zcela opustit chaloupky pro děti z křesťanských rodin. Prostředí, ve kterém tyto děti žijí, je silně ovlivněno praktickým atheismem. Kde se mají naučit prakticky křesťansky žít? Jak mají uvěřit tomu, že víra a život nemusí být v rozporu? Svědectví jejich starších kamarádů v roli asistentů a vedoucích pro ně může být životně důležité.