Budoucnost chaloupkového díla

Pohled na chaloupky v 90. letech

Na konci úvodní kapitoly jsme jen stručně načrtli, jakým směrem chaloupkové dílo přešlo do poměrů svobodného státu. Tento přechod byl poznamenán dělením díla a hledáním toho, jakým způsobem jej skloubit s nově vznikajícími salesiánskými středisky mládeže. To se projevilo i na provinciálních kapitulách.

První provinciální kapitula v nových svobodných podmínkách se v české provincii salesiánů Dona Boska konala v roce 1992. Chaloupky jsou v jejím výchovně pastoračním projektu řazeny na třetím místě za oratoří a střediskem mládeže. Doslova se tam praví: „V uplynulých dvaceti letech se nesmírně osvědčila práce v malých komunitách. Byla to práce na tzv. chaloupkách a její těžiště bylo především o letních prázdninách. Ideální počet chlapců v takovém prostředí je dvanáct, či o málo více. Když k tomu připočítáme 3 – 4 animátory, z nichž jeden má hlavní zodpovědnost, celkový počet obvykle nepřesahuje 20. Pobyt na chaloupkách obvykle trvá asi 12 dní. Obdobně jsou organizovány prázdniny děvčat. Za největší klad těchto podniků lze považovat to, že je to ideální prostředí pro uplatňování preventivního systému. V uvedeném počtu lze navázat přátelské vztahy, je zde místo pro osobní rozhovor, duchovní růst i rodinné prostředí. Zvýšenou péči musíme věnovat také zajištění kvalitních hygienických podmínek.“ Další článek mluví o tom, že tyto prázdninové akce budou salesiáni organizovat jako činnost jednotlivých středisek mládeže, včetně přípravy animátorů.

V roce 1995 se konala další provinciální kapitula. Je překvapivé, že přes takovou účinnost chaloupkového díla se v přípravném návrhu výchovně pastoračního projektu chaloupky již vůbec nevyskytovaly. Ale nakonec se do jeho finální verze přece jen dostaly. Text je však vzhledem k předchozímu projektu z roku 1992 rezervova­nější. Jsou řazeny jako součást oratoře a střediska mládeže. Doslova se o nich píše: „Zvláštní součástí práce salesiánského střediska mládeže jsou chaloupky. Je to aktivita stále živá a perspektivní. Budeme nadále pokračovat. V této činnosti budeme spolupracovat s SHM. Dílo chaloupek koordinuje Salesiánské centrum pastorace mládeže.“

Tématem kapituly v roce 1998 byl vztah salesiánů a laiků, proto se chaloupkami nezabývala.

Přestože se oficiální salesiánské kruhy na chaloupkové dílo dívaly během 90. let zdrženlivěji a neřadily je mezi priority, toto dílo žilo a žije dodnes. Realizovalo se při mnoha salesiánských střediscích mládeže. V některých místech si zachovalo svůj původní ráz širokého záběru spíše věřících dětí, v jiných se přetransformovalo do pořádání střediskových táborů či minitáborů.

Pro zoficiálnění aktivit dětí a mládeže bylo na začátku 90. let založeno občanské sdružení Salesiánské hnutí mládeže (SHM), které také umožnilo na tuto činnost žádat dotace od státu. V roce 1996 prodělalo přerod z centrálně řízené organizace do seskupení jednotlivých klubů SHM, které mohou mít právní subjektivitu. V rámci struktury SHM vznikla chaloupková sekce, jejíž úkolem bylo koordinovat pořádání chaloupek a zprostředkovat výměnu důležitých informací s tím spojených. Vznikem klubů SHM nezávisle na salesiánských střediscích se naskytla možnost pořádat chaloupky bez předchozí kontinuity a návaznosti na salesiány. Zda však tyto tábory splňují kritéria chaloupek a salesiánského způsobu práce s mládeží, zatím nebylo hlouběji zkoumáno.

Příprava animátorů

Se změnou pořádání chaloupek na jednotlivá střediska došlo na některých místech ke změně praxe animátorských setkání. V současnosti se vyskytují dva modely jejich přípravy.

V Praze, Pardubicích, Sebranicích a na dalších místech existuje stále původní model animátorských setkání. Jedna, obvykle nekoedukovaná animátorská skupina, se několikrát ročně schází na víkend. Hlavní náplní setkání jsou témátka a další příprava na chaloupky. Noví animátoři přichází do této skupiny a ti starší ji postupně zase opouští.

Vedle tohoto modelu vyrostl jiný model do jisté míry uzavřené animátorské skupiny, která bývá naopak obvykle koedukovaná. Deseti až dvaceti mladým lidem je v ní nabídnut formační a vzdělávací program pod vedením starších animátorů, případně nějakého salesiána. Vzniká tak jakýsi animátorský kurs o délce dva až tři roky, který může být ukončen závěrečnou zkouškou. Tento model se používá například v Českých Budějovicích.

Analýza a srovnání obou těchto modelů by jistě bylo zajímavé a mohlo by být tématem další podobné práce. V každém případě je důležité si uvědomit význam malé skupiny pro dospívajícího člověka a význam formačního vlivu kněze salesiána.

Modely budoucího chaloupkového díla

Na počátku 90. let se při hledání hlavního poslání salesiánů v normálních podmínkách demokratického státu objevil trend prodávat chaloupky a zaměřit se výhradně na střediska mládeže. Dnes ale vidíme, že je tento model práce s mládeží stále aktuální a že je často i při střediscích mládeže využíván. Samozřejmě nemůže být kopírován beze změn. Chaloupky již nemohou být dělány ilegálně, ale při jejich pořádání se musí respektovat platné státní zákony a normy. Jaké jsou tedy možné modely budoucího chaloupkového díla?

První z možných modelů je velmi blízký původnímu chaloupkovému modelu z doby totality. Jde o externí chaloupky, pořádané pro děti, se kterými není možný celoroční pravidelný kontakt. Nad tímto modelem přemýšleli organizátoři chaloupek v roce 1994 a viděli zde dvě možnosti pokračování chaloupkového díla. Jednu viděli v tzv. „chaloupkové komunitě“, která by sídlila na jednom místě a nesla by centrálně plnou zodpovědnost. Druhou v tom, že by „chaloupková komunita“ sídlila na různých místech a jejím hlavním úkolem by bylo spravovat chaloupky v určité oblasti. V případě těchto externích chaloupek by bylo vhodné tuto práci nabídnout jako službu místní církvi a s ní tuto činnost koordinovat. Dalo by se zde dobře navázat na osvědčenou tradici a zaměření na převážně věřící adresáty.

Druhým modelem pokračování chaloupkového díla jsou prázdninové pobyty středisek. Týkají se převážně dětí, které se účastní celoroční činnosti jednotlivých středisek. Zahrnují adresáty převážně nevěřící. Využití mnohých prvků z chaloupek může i zde být velmi plodné.

Chaloupkové prvky v jiných dílech

Kdyby měla analýza a hodnocení naší chaloupkové pastorační zkušenosti doby totality vyústit jen v modifikaci tohoto díla v současnosti, bylo by to málo. Mnohé prvky, které jsme znovu objevili, lze realizovat i v jiném prostředí. Priorita osobních vztahů, katechetický a evangelizační záměr našich činností a využití malé skupiny mezi to bezesporu patří. Osobní hluboká víra vychovatele, spojená s modlitbou, je k tomu bezpečnou základnou.