Mornese – kolébka Dcer Panny Marie Pomocnice
Přátelství s Petronilou
Marie se proti všemu očekávání uzdravila. Tvář dostávala někdejší
barvu a svěžest. Ale vysoké teploty jako by zničily něco důležitého
v jejím organismu. Nevracela se síla. Jakmile se dala do nějaké práce,
musela přestat, byla hned unavená.
Co by měla udělat? Nejeden mládenec se jí pokoušel nabídnout manželství.
Měla všechny předpoklady být krásnou manželkou a ideální matkou. Ale
Marii rozhovory na podobné téma nezajímaly a vždy je v začátcích
skončila.
Stále naléhavěji si kladla otázku: Čím mám naplnit život? Byla zapsána
ve zbožném sdružení Dcer Panny Marie Neposkvrněné. Zakladatelkou tohoto
společenství byla zdejší mladá učitelka Anděla Maccagnová. Na přání
dona Pestarina načrtla schéma pravidel. Text poslali k posouzení slavnému
janovskému knězi donu Frassinettimu. Podle jejího náčrtu vypracoval
pravidla tohoto společenství, které se rychle a úspěšně rozšířilo po
celé Itálii. Don Pestarino založil v Mornese toto sdružení 9. prosince
1855 s pěti dívkami. Nejmladší bylo sedmnáct let. Byla to Marie
Mazzarellová.
Marie měla přítelkyni Petronilu. Patřila rovněž do sdružení a jmenovala
se také Mazzarellová. Jednoho dne v roce 1861 jí Marie řekla:
- Rozhodla jsem se, že se stanu švadlenou. Až budu zvládat řemeslo,
zařídím si dílnu a budu učit šít chudá děvčata. Nebavilo by tě něco
podobného? Kdybychom se daly dohromady mohly bychom tvořit rodinu.
Od rozhovoru uplynul rok. Marie s Petronilou otevřely krejčovskou dílnu a
v ní se učilo šít asi deset děvčat. Byl to průkopnický čin. Tím
všechno začalo.
DBT, 323–324
Ustanovení Dcer Panny Marie Pomocnice
30. ledna 1871 se konalo shromáždění salesiánských ředitelů.
Zúčastnil se ho i don Pestarino a referoval o morneském společenství.
24. dubna 1871 Don Bosco svolal kapitulu kongregace. Byli přítomni don Rua,
don Cagliero, don Savio, don Ghivarello, don Durando, don Albera. Přítomným
Don Bosco oznámil, že je svolává k projednání velice důležité
záležitosti. Zachoval se jeho projev:
„Mnohé osoby mě opakovaně žádaly, abych udělal také něco pro dobro
dívčí mládeže. Něco na způsob naší činnosti mezi hochy. Kdybych se
měl rozhodovat podle svých sklonů, nikdy bych se nepustil do tohoto druhu
apoštolátu. Ale obávám se, že bych se tím stavěl do cesty záměrům
Božím. Obracím se na vás, abyste před Pánem uvážili, zda se máme
odhodlat k tomuto kroku, kterým by měl být oslaven Bůh a který by měl
prospět duším. Celý měsíc se modleme na tento úmysl, aby nám dal Pán
potřebné světlo v tak důležité záležitosti.“
…
Koncem května 1871 Don Bosco shromáždil znovu kapitulu a tázal se každého
na jeho mínění. Všichni považovali předkládanou iniciativu ve prospěch
dívčí mládeže za vhodnou. Don Bosco zakončil shromáždění slovy: –
Od nynějška můžeme být jisti, že Bůh si přeje, abychom se věnovali
i dívčí mládeži. A abychom přešli hned k činům, navrhuji, aby tomuto
dílu sloužil dům, který se dokončuje v Mornese.
Asi za čtrnáct dní pozval Don Bosco narychlo dona Pestarina do oratoře.
Obsah rozhovoru, který nám páterek zachoval, je skoro úředně suchý.
Tehdejší dialog byl jistě neobvykle živý, protože každý zastával jiný
postoj. Sestra Petronila prohlásila: – Kdykoli měl možnost hovořit
s Donem Boskem, vždy se vracíval plný radosti a pohody. Tentokrát mu nebylo
do řeči, byl zklamaný a zamyšlený.
V don Pestarinově záznamu čteme: „Don Bosco rozvinul myšlenku
o potřebě křesťanské výchovy dívek z lidových vrstev. Pak prohlásil,
že za nejvhodnější místo pro zahájení považuje Mornese, protože
zdejší společenství Dcer Neposkvrněné by mělo být základem nové
kongregace pro dobro mnoha dívek. Sestry nového institutu by se měly jmenovat
Dcery Panny Marie Pomocnice. Rozhovor jsem zakončil slovy:
- Jestliže Don Bosco přijme vedení a ochranu, dávám se mu
k dispozici.“
DBT, 326–328
