Don Rua – z Mirabella na slavnost otevření svatyně
Třetí salesiánský dům
Mirabello patří do diecéze Casale Monferrato. Místní farář chtěl mít
ve farnosti ústav. Pozval Dona Boska a žádal ho, aby se ujal jeho správy.
Přijal nabídku pod podmínkou, že mu nebude nikdo zasahovat do vedení a
přednost budou mít hoši, kteří by chtěli být kněžími.
V té době měl plnou hlavu starostí se stavbou kostela Panny Marie
Pomocnice. Iniciativa z Mirabella se mu jevila nadějná a perspektivní.
Casalský biskup Calabiniana měl nedostatek kněží a otevření ústavu
nadšeně vítal. Dům se měl jmenovat Malý seminář. Na podzim 1863 si Don
Bosco zavolal dona Ruu a řekl mu:
- Budu tě žádat o velkou oběť. V monferratské diecézi, v Mirabellu,
nám chtějí svěřit malý seminář. Domnívám se, že bys byl schopen se
ujmout jeho vedení. Byl by to první dům, který bychom otevřeli mimo Turín.
Budou nás zvědavě pozorovat tisíce očí, jak se uvedeme. Plně ti
důvěřuji. Dám ti potřebné spolubratry, aby dům dobře prospíval.
Ruovi bylo šestadvacet let. Don Bosco společně s ním dal dohromady tým,
který by ho měl doprovázet. Byl vybrán Provera, Bonetti, Cerruti, Albera,
Dalmazzo a Cuffia. Pak společně vypracovali postup a plán. Pro první rok
mělo být přijato devadesát hochů. Aby je zvládli podle svých představ,
vybrali si v oratoři několik dobrých hochů, kteří měli v těle řád a
styl života.
DBT, 303–304
Čtyři stránky, které mají hodnotu závěti
Don Rua odjel do Mirabella po růžencové slavnosti. Vezl si s sebou
čtyři stránky vzácných rad, které mu Don Bosco napsal. Salesiánský
historik Pietro Stella se o nich vyjádřil: „Mají hodnotu zákoníku nebo
závěti Dona Boska. Vyzařuje z nich velká starostlivost otce, vychovatele,
kněze, který hledá spásu duší.“
Don Bosco se pokusil svými řádky vysvětlit výchovný systém. Později
tento text přepisoval a doplňoval pro další salesiánské ředitele. Nazval
ho Důvěrné rady pro ředitele. Stručně je shrneme:
Hovořím s tebou způsobem oddaného otce, který otevírá srdce jednomu ze
svých nejdražších synů. Pokud jde o tebe:
§ Ničím se nedej zneklidnit.
§ Varuj se umrtvování v jídle. Spi nejméně šest hodin, aby sis
odpočinul.
§ Mši svatou slav a breviář se modli zbožně, uctivě a pozorně. –
Každé ráno trochu rozjímej a během dne navštiv Nejsvětější
svátost.
§ Počínej si tak, abys byl milován, a ne obáván. Ve tvých rozkazech a
napomenutích ať všichni vidí, že hledáš dobro a že nikdy nejde
o prosazování osobních rozmarů. Udělej vše, abys zabránil hříchu.
§ V důležitých záležitostech se snaž nejdříve s někým poradit.
§ Když budeš muset o někom rozhodnout, nejdříve se vynasnaž dobře
všechno zvážit, dříve než učiníš rozhodnutí.
DBT, 304
Chvíle uskutečněných bláznivých snů
Svatyně Panny Marie Pomocnice byla posvěcena 9. června 1868. O půl
jedenácté vystoupil k hlavnímu oltáři turínský arcibiskup Riccardi a
sloužil první mši svatou. Hned po něm celebroval Don Bosco. Přisluhoval mu
don Francesia a don Lemoyne. Přítomno bylo 1200 hochů.
Pro všechny přítomné to byla velká a památná chvíle. Bláznivá
proroctví Dona Boska se stala skutečností. Nádherný vysoký chrám vyrostl
jako zázrakem na místě, kde ještě nedávno rostly brambory a kukuřice.
V kopuli na bílé stuze ohlašoval velký nápis: Hic domus mea, inde gloria
mea – Zde je můj dům, odkud vyjde moje sláva.
Večer společně vzpomínali, jak jim před léty popisoval velkolepý chrám.
Dnes vidí všechno uskutečněné. Don Bosco skromně dodal:
- Nejsem původcem těchto velkých skutečností. Je to Pán a Panna Maria.
K uskutečnění svých plánů si vybrali chudého kněze bez možností.
Každý kámen v tomto kostele je svědkem pozornosti nebeské Matky.
Za dva dny se objevila v novinách L’Unita Cattolica reportáž
o slavnosti svěcení chrámu. Donu Boskovi se nejvíce líbila věta:
„Kostel postavili chudí a bude sloužit chudým.“
Slavnost svěcení znamenala pro Dona Boska velké povzbuzení a radost, nikoli
konec starostí. Naopak. Mnohé nepříjemně zneklidňovaly. Z těch dní se
zachoval jeho záznam:
„Obstarání vozíku chleba nám působí nemalé starosti. V Turíně,
v Mirabellu a v Lanzu – tehdy existovaly tyto tři domy – dáváme
měsíčně jen za chleba 12 tisíc lir.“
DBT, 311–312
