Salesiáni vstupují do nového období

Prvních pět kolejí

Domy pro učně a mladé řemeslníky se nazývaly útulky. Do nich se přijímali jen hoši bez rodičů nebo od rodičů opuštění. Koleje byly domovy pro studenty. U salesiánů měli do nich přístup především chudí hoši. Tak si to výslovně přál Don Bosco.
…
V roce 1870 otevřeli salesiáni kolej v Alassiu. Ředitelem zde byl šestadvacetiletý don Cerruti.
V roce 1871 otevřeli útulek v Marassi. Po třech letech ho přestěhovali do Sanpierdareny. Ředitelem se stal šestadvacetiletý don Albera. Začínali se třemi dílnami. Byli zde jen hoši bez rodičů. Kromě řemeslnických škol chtěl zde Don Bosco otevřít ještě oddělení pro hochy, kteří by se chtěli stát kněžími.
Roku 1871 otevřelo dvacet salesiánů kolej ve Varazze. Vedl ji don Francesia, jeden z prvních Don Boskových studentů. Když sem přišel na návštěvu Don Bosco, přišli ho přivítat místní obyvatelé. Na uvítání mu živě tleskali. Don Bosco jim s úsměvem odpověděl:

• Vážení! Rád bych zde udržel kolej v plném provozu. K tomu mi nijak neprospěje váš potlesk. Spíše bych uvítal, kdybyste sáhli do svých peněženek. Kdybych ráno řekl chlapcům v koleji: Hoši, místo snídaně si zatleskáme, brzy by mi pomřeli.
  

V roce 1872 přijal Don Bosco kolej ve Valsalice. Byla zřízena pro hochy z bohatých rodin. Pro kongregaci to byla zatěžkávací zkouška.

DBT, 316–318