Sen o dvou sloupech v moři
Rád bych vám pověděl jeden sen, ale vězte, že ve snách se nemudruje,
přece však jej vyložím pro váš duchovní prospěch. Vždyť bych vám
pověděl i své hříchy, kdyby vám to prospělo a kdybych se nebál, že mi
všichni utečete a že se dům zřítí. Měl jsem jej před několika dny.
Myslete si, že jste na mořském břehu, či na osamělém úskalí, že
nemáte ani kousek země v dohledu, vyjma kus země pod nohama. Na rozsáhlé
vodní planině lze vidět nesčetné množství lodí, uspořádaných
k bitvě. Jejich přídě jsou zakončeny ostrým, železným zobanem
v podobě kopí, které probodne a zraní vše co zasáhne. Lodě jsou
vyzbrojeny děly, puškami a zbraněmi všeho druhu, hořlavinami a knihami, a
postupují proti jediné, obrovské a vysokánské lodi. Pokoušejí se do ní
vrazit své zobce, zapálit ji, nebo jakkoliv poškodit.
Tuto velebnou loď doprovází spousta lodic, je dokonale vyzbrojená, malé
lodice od ní přijímají rozkazy a čile se otáčejí, aby se ubránily
nepřátelskému loďstvu. Vítr je nepříznivý a zdá se, že i neklidné
moře přeje nepřátelům.
Uprostřed nezměrné mořské pláně tyčí se z vln dva mohutné, vysoké
sloupy a blízko sebe. Na jednom stojí socha Neposkvrněné, pod jejíž nohama
splývá široký nápis: „AUXILIUM CHRIATIANORUM – POMOCNICE
KŘESŤANŮ“ a na druhém mohutnějším a vyšším je Hostie
v přiměřené velikosti a pod ní je jiný nápis: „SALUS CREDENTIUM –
SPÁSA VĚŘÍCÍCH“.
Hlavním velitelem obrovské lodi je římský papež. Vida úpornou zuřivost a
nebezpečné postavení svých věrných, svolává k sobě velitele
podřízených lodí na poradu a k vypracování plánu. Všichni velitelé se
shromažďují okolo papeže. Konají poradu, ale když se vichry rozběsnily a
moře se zuřivě pěnilo, byli posláni, aby veleli svým lodím. Když pak
nastal klid, dal papež znovu svolat své důstojníky (lodivody) a mezi tím
velitelská loď pokračovala v plavbě.
Však tu se vrátila děsivá bouře. Papež stál u kormidla a všemožně se
vynasnažoval aby uvedl loď mezi ony dva sloupy, z nichž kolkolem splývaly
kotvy a velké háky, připoutané řetězy.
Nepřátelské loďstvo se žene útokem a všemožně se snaží, aby loď
zajalo a potopilo. Někteří bojují spisy, knihami, hořlavinami, jimiž jsou
nepřátelské lodě přeplněny, a snaží se vrhnout je na palubu papežské
lodi. Jiné útočí děly, puškami a zobci. Boj se vzmáhal vždy vztekleji.
Nepřátelské přídě prudce dorážely, ale jejich útok a námaha byly
marny.
Znovu se vzchopí a metají veškeré své střelivo, zatím co obrovská loď
hbitě a bezpečně pluje kupředu. Mnohdy se zachvěla pod hroznými údery,
mnohdy její boky byly proraženy, ale hned zadul od obou sloupů vánek a
štěrbiny se zacelily a díry se zacpaly.
Mezi tím nepřátelská děla se trhají, lámou se pušky, zobce a ostatní
zbraně, rovněž lodě se tříští a potápějí. Zuřiví nepřátelé
začali boj muže proti muži krátkou zbraní, pěstí, klením a
zlořečením.
Tu byl papež smrtelně zasažen a padá. Okolostojící přibíhají a zvedají
ho. Byl znova zasažen a umírá. Mezi nepřáteli zaznívá již radostný a
vítězný pokřik, na jejich lodích zavládlo nevýslovné jásání.
Sotva však zemřel papež, už vstupuje jiný na jeho místo. Shromáždění
důstojníci hned zvolili jiného, takže zvěst o smrti papeže přichází se
zvěstí o zvolení nástupce. Nepřátelé pozbývají odvahy. Nový papež
rozptýlil a přemohl všechny překážky a uvedl loď až mezi oba sloupy.
Přivázal ji řetězem, který visel z přídě, na kotvu sloupu, na němž
byla Hostie, a jiným řetězem, který visel na zádi, uvázal ji na opačném
konci ke kotvě, která byla zavěšena na sloupě, na němž stála
neposkvrněná.
Potom nastal hrozný zmatek. Všechny lodě, které až doposud napadali
papežskou loď, prchaly zmateně, nerážely na sebe, tříštily se a
potápěly se. Některé lodice, které udatně bojovaly na straně papeže,
přivázaly se též k oněm sloupům.
Spousta jiných lodic, které ze strachu před bojem se skryly, očekávaly
opodál opatrně, až v hlubinách moře zmizely trosky roztříštěných
lodí, pak zvolna pluly k oběma sloupům, k nimž se přivázaly háky,
které z nich visely, a tam zůstaly klidně a v bezpečí s hlavní
papežskou lodí. Na moři zavládl klid.
Tu se Don Bosko otázal Dona Ruy: „Co myslíš o tomto vypravování?“ –
Don Rua odpověděl: „Mně se zdá, že touto papežskou lodí je Církev a
loďmi lidé, mořem pak svět. Ti, kdož hájí obrovskou loď, to jsou
papežovi oddaní věřící, a ostatní jsou jejich nepřátelé, kteří se
snaží ji zničit zbraněmi všeho druhu. Dva spásné sloupy představují asi
úctu k Panně Marii a k nejsvětější Svátosti.“
Don Rua se nezmínil o smrti papeže a též Don Bosko ji mlčky pominul. Jen
dodal: „Dobře pravíš, jen výrazy je třeba trochu opravit. Nepřátelské
lodě to je pronásledování. Církev čeká velké soužení. Co se dosud
dálo je v porovnání s budoucím téměř ničím. Nepřátelé
představují lodě, které chtějí potopit papežskou loď. V tom zmatku
zbývá jedině zvláštní úcta k blahoslavené Panně Marii a časté svaté
přijímání. Využívejme jich co nejlépe a rozšiřujme je všude a
mezi všemi.
