Sen o 10 diamantech
10. září 1881 v den slavného jména Panny Marie byli salesiáni
shromážděni v San Benigno Canavese a konali si duchovní cvičení. V noci
ze dne 10. na 11. září, když jsem spal, nalezl jsem se v jedné krásně
ozdobené dvoraně. Zdálo se mi, že se procházím s řediteli našich domů.
Tu se před námi zjevil člověk v takovém jase, že jsme na něho nemohli
ani hledět. Podíval se na nás a beze slova začal se procházet opodál
nás.
Byl nádherně oblečen. Skvostný plášť pokrýval mu ramena. Na límci,
kterým byl připjat, skvěla se tato slova: „Pia salesianorum societas anno
1881.“ (Zbožná salesiánská společnost roku 1881). Límec byl spojen
stuhou, na konci které bylo napsáno: „Qualis esse debet.“ (Jaká má
být).
Naši pozornost upoutalo 10 drahokamů. Neobyčejně se leskly. Na některé
jsme mohli hledět jen s velkou těžkostí. Tři z nich byly na prsou. Na
jednom bylo napsáno: „FIDES“, na druhém: „SPES“ a na tom, který byl
na prsou: „CARITAS“. Čtvrtý drahokam byl na pravém pleci a bylo na něm
napsáno: „LABOR“. Na pátém, který spočíval na levé pleci, bylo
napsáno: „TEMPERANTIA“.
Druhých pět drahokamů zdobilo zadní část pláště. Byly rozděleny
následovně: Největší a nejskvělejší byl ve středu a měl nápis:
„OBOEDIENTIA“. Na prvním na pravé straně bylo toto: „VOTUM
PAUPERTATIS“ (slib chudoby). Níže bylo : „PRAEMIUM“ (odměna), na
druhém drahokamu. Na levé výše: „VOTUM CASTITATIS“ (slib čistoty).
Záře tohoto vydávala neobyčejné světlo a přitahovala náš pohled, jako
magnet přitahuje železo. Na nižším z levé strany bylo: „IEIUNIUM“
(půst). Paprsky všech pěti diamantů směřovaly proti prostřednímu
diamantu.
Vysvětlení:
Aby nevzniklo nějaké nedorozumění, bude vhodné něco poznamenat. Tyto
diamanty vyzařovaly zvláštní paprsky, které se vznášely jako nějaké
plaménky a nesly na sobě tyto výpovědi:
Na drahokamu „FIDES“ zářila slova: „Sumite scutum fidei, ut adversus
insidias diaboli certate possitis!“ (Vezměte štít víry, abyste mohli
bojovat proti nástrahám ďáblovým – Ef 6,16).
Druhý paprsek měl nápis: „Fides sine operibus mortua est.“ (Víra bez
skutků je mrtvá – Jakub). „Non auditores, sed ractores legis regnum Dei
possidebunt.“ (Ne posluchači, ale činitelé zákona budou vládnout
v Božím království – Jakub).
Na paprscích „SPES“ byly tyto nápisy: „Sperate in Domino, non in
hominibus!“ (Doufejte v Boha a ne v lidi). „Semper vestra fixa sint corda,
ubi vera sunt gaudia“. (Vaše srdce ať jsou zakotvena tam, kde jsou pravé
radosti!).
Na paprscích „CARITAS“ bylo zase: „Alter alterius onera portate, si
vultis adimplere legem meam“. (Neste břemena jeden druhého, chcete-li
naplnit můj zákon). – „Diligite et diligemini!“ (Milujte a budete
milováni). „Sed diligite animas vestra et vestrorum!“ (Milujte duše své
i svých bližních!). „Devote Divinum Officium persolvatur; Missa attente
celebretur; Sanctum sanctorum peramanter visitetur!“ (Božské oficium modlete
se zbožně; Mši svatou konejte pozorně; Svatého svatých s láskou
navštěvujte).
Na slově „LABOR“ bylo: „Remedium concupiscentiae; Arma potentissima
contra omnes insidias diaboli.“ (Lék proti žádostivosti; Nejmocnější a
je působivější zbraň proti všem ďáblovým nástrahám).
Na slově „TEMPERANTIA“: „Si lignum tollis, ignis extinguitur.“
(Nebuš-li přikládat dřevo, oheň uhasne). – „Pactum constitue cum
oculis tuis, cum gula, cum somno, ne huiusmodi depraedentur animae vestrae.“
(Uzavři smlouvu se svým zrakem, se svým hrdlem, se spánkem, aby vaše duše
nebyly tímto způsobem okrádány). – „Intemperantia et castitas non
possunt simul cohabitare.“ (Nestřídmost a čistota nemohou spolu bydlet).
Pod paprsky „OBOEDIENTIAE“ stálo: „Totius est regnum caelorum.“ (Jejich
je nebeské království). – „Divitiae sunt spinae.“ (Bohatství je
trní). – „Paupertas non verbis, sed corde et opere conficitur.“ (Chudoba
se zachovává ne slovy, ale skutky, srdcem a činy). – „Ipsa caeli ianuam
aperiet et introibit.“ (Ona otevírá bránu nebe a vstupuje. Otevře –
vstoupí).
POD PAPRSKY „Caritas“: „Omnes virtutes veniunt pariter cum illa.“
(S ní přijdou všechny ostatní ctnosti). – „Qui mundo sunt corde, Dei
arcana vident et Deum ipsum videbunt.“ (Kdo jsou čistého srdce, vidí Boží
tajemství a Boha samého budou vidět).
Pod paprsky „PROEMIUM“: „Si delectat magnitudo proemiorum, non detereat
multitudo laborum.“ (Těšíš-li se na velikost odměn, nenech se odstrašit
množstvím námah!) – „Qui mecum patitur, mecum gaudebit.“ (Kdo se mnou
trpí, bude se se mnou radovat). – „Momentaneum est quod patimur in terra,
aeternum est, quod delectabit in caelo amicos meos.“ (Chvilkové je, co
trpíme na zemi, ale je věčné, co bude těšit mé přátele v nebi).
Pod paprsky „IEIUNIUM“: „Arma potentissima adversus insidias inimici.“
(Nejmocnější zbraň proti nepřítelovým úkladům). – „Omnium virtutum
custos.“ (Ochránce všech ctností). – „Omne genus daemoniorum per ipsum
sicietur.“ (Každý druh démonů je jím vymítán).
Široká růžová stuha okrašlovala spodní část pláště. Na jedné
straně bylo napsáno: „Argumentum praedicationis: mane, meridie et
vespere.“ (Látka na kázání ráno, v poledne i večer). – „Colligite
fragmenta virtutum et magnum sanctitatis aedificium constituetis.“ (Sbírejte
drobty ctností a zbudujete velikou budovu svatosti). – „Vae vobis, qui
modica spernitis. Paulatim vos decidetis.“ (Běda vám, kdo pohrdáte
maličkostmi. Pomalu upadnete).
Až dosud někteří ředitelé stáli, jiní se procházeli a všichni byli
přestrašeni. Nikdo z nich neotevřel svých úst. Tu Don Rua jakoby bez sebe
pravil: „Je třeba si to zaznačit, abychom to nezapomněli.“ Hledal pero,
ale nenašel je. Vytáhl notes a hledá tužku, ale ani té nebylo. – „Já
si to zapamatuji,“ pravil Don Durando. – „Já ale si to musím
zaznačit,“ dodal Don Fagnano. A začal psát se stopkou růže. Všichni se
tomu divili a viděli písmo a rozuměli mu. Když Don Fagnano skončil, Don
Costamagna mu diktoval toto: „Láska všemu rozumí, vše snáší. Láska
všechno přemůže, hlásejme ji slovy i skutky.“
Mezitím, co Don Fagnano psal, zmizelo světlo a nacházeli jsme se v úplné
tmě. Tu pravil Don Chivarello: „Klekněme. Ticho! Modleme se, světlo opět
přijde, vrátí se.“
Don Lasagna začal: „Veni, Creator Spiritus…“ potom: „De profundis…“
a nakonec: „Maria, Auxilium christianorum ora pro nobis“, při čemž jsme
všichni odpovídali. A když jsme skončili s „Ora pro nobis“, zjevilo se
světlo a osvěcovalo malou tabulku, na níž bylo napsáno: „PIA SALESIANORUM
SOCIETAS, QUALIS ESSE PERICLITATUR ANNO SALUTIS 1900“. (Zbožná společnost
salesiánská, jaké nebezpečí jí hrozí roku spásy 1900).
Za okamžik se všechno stalo jasnějším, takže jsme se mohli v šeru
rozeznat. Uprostřed toho světla, které zesílilo, zjevila se opět ona osoba
jako před tím. Výraz její tváře podobal se člověku, kterému je do
pláče. Její plášť byl rozvrtán od červů, byl vybledlý a roztrhaný. Na
místech, kde byly dříve drahokamy, bylo množství hlubokých děr,
způsobených od molů a od jiného drobného hmyzu.
„RESPICITE ET INTELLIGITE!“ pravil nám muž. (Pohleďte, zamyslete se a
pochopte!)
Zpozoroval jsem, že oněch deset diamantů se proměnilo ve stejný počet
molů. Ti zuřivě rozežírali plášť.
Mezitím na místě „FIDES“ vynořilo se: „SOMNUS ET ACCIDIA“. (Spánek
a lenivost).
Na místě drahokamu „SPES“ bylo: „RISUS ET SCURILITAS“. (Smích a
šaškovství).
Na místě drahokamu „CARITAS“ bylo: „NEGLIGENTIA IN DIVINIS
PERFICIENDIS.“ (Nedbalost ve službě Boží). – „Amant, quae sua sunt,
non quae Jesu Christi.“ (Milují své zájmy, ne ty Ježíše Krista).
Na místě „TEMPERANTIA“ bylo: „GULA ET QUORUM DEUS VENTER EST.“ (Hrdlo
a jejichž bohem je břicho).
Na místě „LABOR“ zase: „SOMNUS, FURTUM, OTIOSITAS.“ (Spánek,
krádež, záhalka).
Na místě „CASTITAS“ bylo: „CONCUPISCENTIA OCULORUM ET SUPERBIA VITAE.“
(Žádostivost očí a pýcha života).
Na místě „OBOEDIENTIA“ nebylo nic jen velká a hluboká díra bez
nápisu.
Na místě „PAUPERTAS“ zase: „LECTUS, HABITUS, POTUS ET PECUNIA.“
(Lůžko, oblékání, nápoje a peníze).
Na místě „PROEMIUM“: „PARS NOSTRA ERUNT, QUAE SUNT SUPER TERRAM.“
(Naším údělem budou věci pozemské).
Na místě „IEIUNIUM“ byla díra bez nápisu.
Když jsme to viděli, všichni jsme se přestrašili. Don Lasagna omdlel.
Don Cagliero zbledl jako stěna a opíraje se o židli zvolal: „Je to
možné, že by mohlo se až sem dojít?“ – Don Lazero a Don Guidazio byli
jako bez sebe a chytili se za ruce, aby nepadli. Don Francesia, hrabě Cays, Don
Barberis a Don Leveratto klečeli a modlili se držíce v rukou růženec.
V tom okamžiku bylo slyšet temný hlas: „Quo modo mutatus est color
optimus!“ (Jak se změnila překrásná barva!)
Mezitím nastalo něco neobyčejného. V tom pološeru odehrál se neobyčejný
úkaz. Z ničeho nic octli jsme se v husté, neproniknutelné tmě. Z ní se
naráz vynořilo ostré světlo, které nabíralo podobu lidského těla. Naše
oči to nemohly snést. Zpozorovali jsme však, že to byl spanilý mladík. Byl
oblečen v bílý, zlatem a stříbrem protkávaný šat, celý lemovaný
věncem lesklých diamantů. V jeho tváři se zrcadlila nejen hluboká,
posvátná velebnost, ale i sladkost a láska.
Přiblížil se k nám a pronesl nám tato biblická slova: „Servi et
instrumenta Dei omnipotentis, attendite et intelligite: Confortamini et estote
robusti!“ (Služebníci a nástroje všemohoucího Boha, pozorně mě
vyslechněte a vezměte na vědomí! Vzmužte se a buďte silní!) – „Quo
vidistis et audistis est caelestis admonitio, quae nuno vobis et fratribus
vestris facta est; animadvertite et intelligite sermonem: Iacula praevisa minus
feriunt et Praeveniri possunt. Quod sunt verba signata, tot sint argumenta
praedicationis.“ (Co jste viděli a slyšeli, je nebeské napomenutí, jehož
se vám a vašim bratřím nyní dostalo; věnujte jim pozornost a rozumějte
řeči: Předvídané střely méně bolí a můžete jim předejít. Každé
vyznačené slovo budiž tématem promluv).
Indesinenter praedicate opportune, importune: sed quae praedicatis, constanter
facite, adeo ut opera vestra sint velut lux, quae sicuti tuta traditio ad
fratres et filios vestros pertranseat de generatione in generationem!“
(Neustále kažte, ať je to vhod či nevhod, ale co kážete, také vytrvale
sami čiňte, to proto, aby vaše dílo bylo jako světlo, které by mohlo
přejít jako bezpečné podání na vaše bratry i syny z generace na
generaci).
„Attendite et intelligite: Estote oculati in tironibus acceptandis, fortes in
colendis, prudentes in admitendis. Omnes probate, sed tantum, quod bonum est,
tenete. Leves et mobiles dimittite!“ (Pozorně poslouchejte a rozumějte:
Buďte obezřetní, když přijímáte žadatele, stateční v jejich
výchově, moudří v připouštění ke slibům. Všechny vyzkoušejte a
podržte jen to, co je dobré. Lehkomyslné a nestálé propusťte!)
„Attendite et intelligite. Meditatio matutina et vespertina sit indesinenter
de observantia Constitutionum; si haec facietis, numquam vobis deficiet
Omnipotentis auxilium. Spectaculum facti eritis mundo et angelis, et tunc gloria
vestra erit gloria Dei!“ (Pozorně mě vyslechněte a rozumějte: Pravidelně
zachovávejte ranní i večerní rozjímání podle předpisů Stanov.
Budete-li to činit, nikdy vám nebude chybět pomoc Všemohoucího. Budete na
podívanou světu i andělům; a tehdy vaše sláva bude slávou Boží).
„Qui videbunt saeculum hoc existens et alterum incipiens, ipsi dicent de
vobis: A Domino factum est istud; et est mirabile in oculis nostris. Tunc omnes
fratres vestri et filii vestri una voce cantabunt: Non nobis, Domine, non nobis,
sed nomini tuo da gloriam!“ (Kteří budou žít na sklonku tohoto století a
na počátku nového, řeknou o vás: „Bůh to učinil a je to podivuhodné
v našich očích.“ Tehdy všichni vaši bratři a synové jednohlasně budou
zpívat: „Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu!“)
Tato poslední slova byla zpívaná a k hlasu, který k nám mluvil,
připojilo se velké množství jiných, zvučných a melodických zvuků,
takže jsme zůstali úžasem takřka bez sebe, a abychom neomdleli, dali jsme
se s nimi do zpěvu. Jakmile se zpěv skončil, světlo ztemnělo. A tu jsem
se probudil a zpozoroval jsem, že už počíná svítat a šeřit se.
Tento sen trval skoro celou noc. Ráno jsem byl úplně vyčerpaný. Obával
jsem se však, abych jej nezapomněl, rychle jsem vstal a poznamenal jsem si
několik bodů. Posloužily mi pak k tomu, abych se na všechno rozpomenul, co
jsem zde napsal na Hromnice. Nemohl jsem si všechno zapamatovat. Ze všeho toho
jsem si s jistotou konstatoval, že je Pán Bůh k nám milosrdný. Naše
Společnost je požehnaná. Požehnává ji, ale přeje si, abychom my všichni
přiložili ruce k dílu podle svých sil. Hrozícímu zlu budeme moci
předejít, budeme-li kázat o ctnostech a neřestech, které jsme zde viděli,
ale musíme i sami zachovávat, co kážeme druhým. Podobně musíme svým
budoucím bratřím pro poučení zanechat, co se všechno pro Společnost
učinilo a co se musí podniknout i v budoucnosti, aby se Kongregace
zachovala. Zpozoroval jsem, že nás čeká mnoho trní, mnoho námah, což
však přinese mnoho potěšení. Okolo roku 1890 velký postrach, okolo roku
1895 však triumfální vítězství. Maria, auxilium christianorum, ora
pro nobis!
