Sen o 14 stolech

Všichni hoši byli v rozkošné zahradě a seděli za stoly, které se stupňovitě zvedaly tak, že bylo možno dohlédnout nahoru. Dlouhých stolů bylo čtrnáct a byly uspořádány v rozsáhlé síni ve tři skupiny, ohrazené zdivem, které tvořilo podlahu. Dole kolem stolu postaveného na holé zemi, bez ozdob a náčiní, sedělo několik zasmušilých chlapců a jedli s nechutí jakoby vojenský komisárek, ale zcela ztuchlý a plesnivý, že budil odpor. Chléb ležel na stole uprostřed špíny a smetí. Seděli tam jako vepři u koryta. Chtěl jsem jim říct, aby odhodili onen chléb, ale odvážil jsem se jen se jich otázat, proč mají před sebou jen tak hnusný chléb. Odpověděli: „Musíme jíst chléb, který jsme si připravili a jiného nemáme!“ – Toť stav smrtelného hříchu. Stojí v knize Přísloví (Hl. I.): „Opovrhli kázní a nepřidrželi se bázně Boží a neuposlechli mých rad a vysmívali se veškerému mému napomínání. Proto jedí ovoce své práce a krmili se svými radami!“
Postupně jak se stoly zvedaly, byli hoši veselejší a pojídali vznešenější chléb. Byli krásní, zářící vždy větší nádherou a leskem. Jejich stoly byly pokryty umělecky vzácnými ubrusy, na nichž se třpytily svícny, džbány, vázy s neuvadlými květy, talíře s vybranými pokrmy. Neocenitelné bohatství! Počet těchto hochů byl veliký. To byl stav obrácených. Konečně nejvyšší stůl měl chléb nepopsatelný. Zdál se žlutý i červený a tatáž byla barva šatů a tváří jinochů, kteří se skvěli oslnivým leskem. Požívali neobyčejné radosti a každý se snažil sdílet ji se svými druhy. Svojí krásou, světlem a nádherou stolu neobyčejně převyšovali všechny, kteří seděli za nižšími stoly. To byl stav nevinnosti. – O nevinných a obrácených prohlašuje v knize Přísloví Duch svatý: „Kdo mne poslouchá, bude odpočívat beze strachu a bude mít blahobyt a bude prost bázně před zlem.“
Kupodivu, poznal jsem z oněch hochů všechny od prvního až do posledního tak, že nyní, vidím-li některého, zdá se mi, že sedí na svém místě u svého stolu. Udiven takovou podívanou, již jsem nemohl pochopit, spatřil jsem opodál jakéhosi člověka. Rozběhl jsem se k němu, abych se ho otázal, ale vtom jsem o cosi klopýtl a probudil jsem se na lůžku. Prosili jste mne o sen a já jsem vám jej vyložil. Nepřipisujte mu větší důležitosti, než zasluhuje. – Následujícího dne pravil Don Bosko soukromě každému chovanci, na kterém místě seděl. Aby sdělil pořádek, v němž seděli, začal od nejvyššího stolu k nejnižšímu. Tázali se ho, zda může někdo přesednout od nižšího stolu k vyššímu, přisvědčil s výjimkou nejvyššího, který vynikal nad ostatní. Jestliže od něho někdo vypadl, již se k němu nemohl vrátit. Tam bylo vyhrazeno místo pro ty, kdož zachovali křestní nevinnost. Byl jich skromný počet, ale mnoho jich bylo v druhé a třetí řadě.