Neúnavný budovatel

Ostrava

České salesiánské dílo bylo tehdy soustředěno do Fryštáku. Po primici zde byl Štěpán Trochta jmenován duchovním rádcem mladých salesiánů, ale nepůsobil tu dlouho. Nejdřív musel na vojnu do Brna. Po návratu ho jednoho únorového večera roku 1934 zastavil na chodbě jeho tehdejší představený P. Ignác Stuchlý a řekl mu: „Půjdeš do Ostravy. Dobrou noc.“ S poslušností neměl Trochta potíže. Ve všem viděl vůli Boží.
Na jaře 1934 se v Ostravě začalo stavět. Nejprve domov, pak kostel. Vše šlo neobyčejně rychle. V červnu se již tyčily první zdi. Dne 17. června 1934 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan za účasti asi 25 000 věřících a za doprovodu dělnických kapel slavnostně posvětil základní kámen k novému kostelu svatého Josefa. Stavba rychle pokračovala a 7. listopadu převzal Trochta klíče od nového domu, ke kterému až do dokončení kostela patřila prostorná kaple i rozsáhlé hřiště pro mládež.

Praha

Ještě nebyl dům v Ostravě dostavěn a už Trochtovi provinciál P. Ignác Stuchlý řekl: „Dostal jsem dopis od pražského arcibiskupa kardinála Kašpara, že nám dává na předměstí Prahy pozemek, abychom tam postavili kostel. Pojedeme se na to podívat a něco k tomu přikoupíme, abychom tam mohli postavit i domov pro chlapce. Tady máš pět set korun, víc nemám, ostatní si musíš sehnat sám.“
Trochta se těžce loučil s milovanou Ostravou. Vždy rád vzpomínal na ostravské synky a na upřímné a radostné prostředí, které se v ostravské oratoři hned od začátku vytvořilo. Byl ale řeholníkem–salesiánem, který zasvětil svůj život slibům chudoby, čistoty a poslušnosti Bohu, aby pracoval pro dobro mládeže všude tam, kde toho bude zapotřebí. A tak přijel Štěpán Trochta koncem roku 1934 do Prahy.
Na léta budování objektu v Kobylisích Trochta vzpomínal takto: „K pozemku pro kostel nabídnutému panem kardinálem jsme přikoupili ještě pozemky další, až jsme dosáhli ucelené plochy, na které jsme mohli zařídit vedle domu i fotbalové a tenisové hřiště a kluziště, prostě všechno, co je pro zdravou výchovu mládeže třeba. Prostředky na stavbu jsme sháněli všemi možnými způsoby. Pořádaly se dobročinné koncerty v Obecním domě ve Smetanově síni, ale z nich mnoho nevzešlo. Pak jsme prodávali tzv. cihly, rozeslali jsme informační letáky o tom, co budujeme, s přiloženou složenkou. Obcházel jsem bohatší lidi, banky apod. Někde jsem něco dostal, ale v bankách byli dost tvrdí, hleděli hlavně na stranické zájmy… Domov byl určen pro mládež studující i učňovskou, vesměs chudou, převážně pro děti osamělých matek, sirotky a mládež ohroženou. Měl poslání sociální a křesťansky výchovné.“

Kostel zachráněný jen tak mimochodem

Během svého neúnavného putování po Praze narazil Trochta v ulici na Na Příkopě na zavřený kostel, ve kterém bylo skladiště. Zašel za kardinálem Kašparem a ptal se, jestli by ho nemohl opravit a užívat. Souhlas dostal a začaly se shánět další peníze, tisíce a tisíce. Díky jeho neúnavné snaze o záchranu byl v květnu 1937 kostel otevřen. Kostel svatého Kříže byl prostý a chudý, ale lidé si ho brzy oblíbili a dodnes ho rádi navštěvují.„;“9";;;