Biskupem v nastupující totalitě
„Rozhodnutí“ dona Ricaldone
V červenci roku 1947 se v italském Turíně konala 16. generální
kapitula salesiánské kongregace. Z Čech byl k provinciálovi P. Stuchlému
jako delegát jednohlasně zvolen Trochta. Když byl při této příležitosti
pozván k hlavnímu představenému, sdělil mu don Ricaldone, že si papež
přeje, aby se Štěpán stal litoměřickým biskupem. Trochta se jako
poslušný salesián neodvážil odpovědět záporně, ale neodpustil si
poukázat na své podlomené zdraví. Dostal krátkou odpověď: „Svatý otec
si to přeje a ty tam půjdeš.“„;“14";;;
Biskupské svěcení
V sobotu 15. listopadu se konala ve Smetanově síni Obecního domu
v Praze slavnostní akademie. Na této nezapomenutelné slavnosti se sešli
Trochtovi přátelé, bývalí spoluvězni, významné osobnosti veřejného
života, mládež, junáci, spolubratři. Účinkovala zde hudba mladých
studentů a oratoriánů, složená z pěti kapel salesiánských domovů:
celkem 167 nástrojů pod taktovkou salesiána P. Januše. Hráli vybrané a
náročné skladby. Vystoupil chlapecký pěvecký sbor salesiánských domovů
s dvěma sty členů.
Den nato se konalo svěcení v katedrále svatého Víta. Hlavním světitelem
byl papežský nuncius Xaverio Ritter, spolusvětiteli pak dřívější
spoluvězeň z koncentráku, pražský arcibiskup Josef Beran, a
královéhradecký biskup Mořic Pícha.
Z katedrály svatého Víta se odebrali biskupové a pozvaní hosté do
arcibiskupského paláce. Provázel je nesmírný jásot věřících.
Arcibiskup Beran pak z balkonu paláce představil zástupům shromážděným
na Hradčanském náměstí nového litoměřického biskupa i s jeho
maminkou.
Památný den vyvolal v novém biskupovi mnoho dojmů. Nejhlouběji se mu však
do srdce vryla slova jeho matky, která mu při obědě řekla: „Nedej na
jejich řeči. Dnes ti volají hosana a zítra budou křičet: Ukřižuj!“
Cesta do Litoměřic
Sám ke svému jmenování napsal svým představeným do Říma: „Pro
salesiány čest, pro mne kříž.“ A věděl, co říká: Rozsáhlá
litoměřická diecéze poskytovala po válce téměř beznadějný obraz.
Místo 804 duchovních (počet z roku 1938) zde nyní žilo jen 107 českých
a 100 německých kněží. Mnohé vesnice zely prázdnotou v důsledku
vyhoštění německého obyvatelstva, kostely byly vydrancované a zabedněné.
Počet věřících byl velmi nízký – asi 20 procent z celkového počtu
obyvatel.
Příchod nového pastýře do Litoměřic byl stanoven na neděli
23. listopadu. Kolem třetí hodiny odpoledne vyjela z pražského
salesiánského domova malá kolona osobních aut. Biskup Trochta a s ním
cestující hosté směřovali na sever…
Cestou odbočila auta k Terezínu. Nový biskup se chtěl zastavit
v terezínské Malé pevnosti. Na hřbitově, před modlitbou za zemřelé,
pravil: „Prozřetelností Boží bylo určeno, abych na nástupní cestě do
své litoměřické diecéze jel kolem místa hrůzy, v němž si mne Bůh pro
tuto diecézi připravoval. Vím, jak hrozný byl úděl zde zemřelých, jak
trpký život a jak lidsky bezútěšné umírání. Často jsem chodil touto
cestou pěšky, i dnes jsem chtěl přijít jako kající poutník, abych si
připomněl, že po dni slavném mohou zase přijít dny trpkých zkoušek, a
abych se na ně lépe připravil…“
